Romantický jest Hruškův návrat k přírodě,
proklamovaný i s Rousseauovým jménem v čele Třetí
knihy chodských bajek a doporučovaný v doslově
Výboru tam, kde se velebí moc bajky za to, že
"vábí zpět k přírodě a k jejím čistým krásám i
pevným odvěkým řádům". Romantická jest i
důvěra ke kmenové a krajové minulosti, z níž spi.
sovatel sám vzešel a kam doporučuje se vraceti
pro "mravní dědiotví, které má v sobě kus
tajemství pravé radosti života". Takto se k
mravněvýchovnému poslání bajky, nad něž se nepovznesl
Lessing a lessingovci, na př. náš Vincenc
Zahradník, pojí u Hrušky poslání jiné, v podstatě
romantické: načerpána z pozorování přírody :a ze styku
s lidem vede bajka k návratu jak k přírodě, tak
k lidové tradici mravní. Tím provádí zároveň dílo
společensky obrodné: všecky nejušlechtilejší
intence své bytosti vložil Hruška do básnického
druhu, který se mu jevil zvláště osobitým výrazem
duše české a jmenovitě chodské, obrazným
mudroslovím jeho vroucně milovaného domova.

Ač s bajko'U, tak sourodou jeho lidské a
básnické povaze, oddaně srostl, nepřeceňoval přece
jejího místa v pořadí druhů slovesných. V
alegorickém úvodu k Třetí knize bajek, postaveném
znovu do čela Výboru, představil čtenáři bajku
jako ochotnou a úspěšnou pomocnici mudrcovu
v boji proti Bludu. Byla to "osůbka jakás v
prostém bílém rouše, nepatrná, ale přívětivých tváří a
jiskrného oka. V ruce měla proutek". A když se jí
mudřec táže, kdo jest i se svou mocí, že dotčeno
jejím tajemným proutkem začíná všecko mluviti
a hlásati slova Pravdy, vyjeví se mu, že jest Bajka,

194