V katedrále našeho státu, k němuž jsou teprve
položeny základy a do níž k práci jest povolán
vzdělanec i dělník, obchodník i zemědělec,
řemeslník i voják, kněz i podnikatel, zdvihnou sloupy,
vyklenou oblouky, vztyčí věže sociální
spravedlnost i individuální odpovědnost, hospodárné svě·
domí i podnikavý rozmach, vytrvalá práce i
duchový vzlet, spojeny a povznášeny cílem, který
nám odevzdali předkové, abychom jej, s podílem
částečného uskutečnění, zase my odkázali
budoucím. Tuto životnou moudrost pokračování, tuto
jistotu jednoty v rozmanitosti, toto bezpečí spojení
přes generace nám v slavnostních chvílích, jakoby
naléhavou mluvou svého mohutného zvonu
Zikmunda, vždy znovu připomínej svatovítský chrám,
k jehož podobenství se snažme dobudovati vnitřní
stavbu svého státu, ještě mladého a nehotového, ač
jeho minulost, mnohokráte přerušovaná, sahá na·

zpět až do dob svatováclavských! (1929.)

16