Otec vlasti. Tento závazek k minulosti a spolu
závdavek pro budoucnost byl splacen v prvním
deceniu Československé republiky, a jest beze sporu
oprávněným titulem její hrdosti, že v kritické
době horečného zařizování vlastní domácnosti
dovedla pro tento vznešený podnik zjednati
prostředky, zmobilisovati techniky a umělce, najíti
správný poradní hlas učených znalců i posilující
nadšení zástupů. A tak se slovo stalo skutkem, a
dědic české země, svatý Václav, mohl právě v den
tisícího výročí svého zrození pro věčnost
pokynouti od svého hrobu k národu, tísnícímu se u
vchodu do dostavěné katedrály a zavolati zvoucím
hlasem: Introite!

Abychom si však dokonale uvědomili
významný smysl památné této události a duchovou krásu
stavby ji symbolisující, musíme tam vstupovati
častěji pro vznešené podněty mravní povahy, k nimž
nejen duše umělecké a srdce náboženská, ale i
každého nepodjatého věrného Čecha povzbuzuje
sama velebnost prostoru, ovládnutého velkým řá·
dem gotickým. Jako povolaný důvěrník národ·
ního genia, Bedřich Smetana, si přál, aby jeho
Libuše zavzněla vždy ve velkých slavnostních
chvílích národních, tak za týchž příležitostí
bychom měli putovati k svatému Vítu. Nevadí-li
dnešku v hudební visi Smetanově úchvatná mod·
litba k bohům pohanským, nemůže ani
nenáboženským duchům ve svatovítské katedrále
překážeti, že to byl vzlet gotického křesťanství, který
vzdušně sklenul její klenby, že honosné katolické
baroko naplnilo její oltáře svou nádherou, 7.C
spiritualistická romantika dala podnět, aby stavba

12