píSNĚ KOSMICKÉ.

České čtenářstvo, které v červencovém a
listopadovém "Lumím" roku 1877 s napětím přijímalo
ukázky nové básnické knihy Jana Nerudy aiež na
jaře roku 1878 nadšeně rozebralo dvě vydání této
sbírky, naLvané "Písně kosmické", stálo před
podivuhodným tím výtvorem tváří v tvář ojedinělému
zievuslovesnému. Po dlouholetém odmlčení hlásil
se tu opětně Neruda básník, který po druhém,
rozmnoženém vydání "Knihveršů" r. 1872 nadobro
oněměl; poeta chtěl si dobýti srdce týchž přátel a
obdivovatelů, kteří jej uctívali jakožto zakladatele
české prósy moderní, jakožto mistra zaostřeného
obrázku i humoristické povídky, jakožto tvůrce
feuilletonu, jakožto virtuosa cestopisného líčení.

Kdo srovnával "Písně kosmické" se staršími
básnickými díly· Nerudovými, s ,$nihami veršů",
neb dokonce se začátečnickým "Hřbitovním
kvítím", nemohl se zdržeti podivení: jako by veršované
knihy ty ani nebyly psány pérem téhož umělce I
V prvních sbírkách Nerudových, jmenovitě pokud
byly obsahu lyrického, kvasilo a šumělo rozhárané
a drsné mládí se vší svou nevyrovnanou trpkostí
- v "Písních kosmických" promlouval a zpíval
duch mužný, smířený se světem i s osudem,
zoceleny v bolesti, ale pohrávající též jasným ~ jarým
humorem. "Hřbitovní kvítí" i "Knihy veršů"
vracely se houževnatě a samotářsky stále k básníkovu
já, chorému nemocí světobolné doby a. rozlepta-