pro oprávněnost různých stanovisek myšlenkových
i mravních ochromil vůli k rozhodnému tvrzení a
k jednoznačnému přisvědčení neb odmítnuti. Takto
impressionism v kritice jest průvodním zjevem
širšího kulturního proudu, zvaného d i let a nt i
srn e m, jenž za vůdcovství Renanova v poslední čtvrti
XIX. věku ovládal mnohé vzdělance francouzské.
D i let a n t i s m j e s t s c hop n o s t obr a
zn o s t i v ž í vat i s e p o s tup n ě s esy
mp a t i í a s pln Ý m p och ope ním v r o
zu m o v ý, cit o v Ý a mra v níž i v o t r ů
zn Ý c h k u I t II r, dob a n á rod ů, a I e jen
d o č a sně a t a k, ž e ž á d n é z t ě c h t o
for e mne odd á vám e s e v Ý I u č n ě; stá I é
t o t o obrn ě ň o v á n í s v é h o byt í pod n
ikáme z rozkošnické touhy žíti vedle
seb e a z a seb o'u n ě k o I i ker o nás o b n Ý m
ž i v o tem, a v š a k z á l' o ve ň z,b o I e s t n é'h o
p o zná n í, žen e I z e p o s t i h n o u tip I n o s ti
s k u teč n o s t i jed i n o u for m u I i.
Diletantismem vyvrcholilo několik duchovních proudů XIX.
století: důsledný historism, jenž z naukové potřeby
snažil se porozuměti různým kulturám a vyložiti je
z nich samých; těkavý eklekticism, který, nemaje
pevné podstaty vlastní, skládal si názor ze zlomků
vybraných soustav cizích; romantický exotism,
prchající z přítomnosti do místní a časové dálky a hledající
tam zapomenuti. V jádře však diletantism a s ním
kritický impressionism temeni z bolestné hrůzy
agnosticismu, již Renan uměl ukrývati úsměvnou maskou
resignace: nemohu-li silou své osobnosti a prostředky,
jež mně poskytuje má doba, dobrati se pevné jistoty
a rozhodné pravdy, co mně zbývá, než tázati se, jak
pravdu tu hledali přede mnou duchové a věkové jiní,

III