101

i francouzská revoluce zastřeny jsou oblaky oslňujícího,
ale nepravdivého světla magnesiového, v němž rozplývají
se obrysy; osudy rodinné a milostné, přetížené rodovými
vinami a podivnými svazky příbuzenskými, vpleteny
jsou s násilnou pravděnepodobností do dějů veřejných.
Na pracích těch spolupracovaly vedle knižních
reminiscencí a vedle romantické divoké obraznosti také rodinné
tradice a pitoreskní nadání vzácné znalkyně staré Prahy;
tyto součástky jsou posud živé a svěží, a ony drobnější
obrázky, kresby a vzpomínky, kde takové živly vůbec
pronikají, patří k rozkošnému vedlejšímu křídlu tvoření
Karoliny Syětlé vůbec.

Koncem sedmdesátých let, zdá se, přebolely Karolinu
Světlou její tragické žaly subjektivní. Již velký román
"Nemodlenec" přestává čerpati z hlubokých a temných
zdrojů básnířčiných zažitků, "a soudobé s ním povídky
ještědské, jako "Nebožka Barbora", "Námluvy", "Přišla
do rozumu", stojí vlídně a klidně nad skutečností nijak
nezraňující. Od osmdesátých let odumírá zvolna velká a
tragická inspirace děl Světlé: místo ostré a plastické
povahokresby převládají motivy romaneskní ~ jeť to
doba "romanett z J eštěda" ~; místo prožitého a
protrpěného problému vstupuje v centrum výpravných
skladeb časově výchovná these; místo poesie, tvořící
mohutné a hluboce významné obrazy, zároveň malebné
i symbolické, rozvíjí se důrazná tendence, která ráda
řeční a vykládá. Opustivši světoobčanské a všelidské
zásady reformní školy Nerudovy, postavivši se rozhodně
proti heslu "umění pro umění", rozhodnuvši se pro
uvědomělou výchovu vrstev lidových, Karolina Světlá touží
v tomto posledním období býti tendenční a
vlasteneckou spisovatelkou, pro niž není významnějšího námětu
než různé formy otázky národnostní. Proto její díla ,JI
zátiší", "Miláček lidu", "Plevno" - mám-li jmenovati
alespoň některá rozlehlejší - a význačnější mají hodnotu