86

naivní kroniky se skoro ztrácejí dějové linie, a kronika
člověka jest málo více než doplněk kroniky přírodní.
Mluvíme-li o duchu knihy, máme před sebou typický
příklad české romantiky, chtěli-li bychom však dílo hodnotiti,
připočteme je ke klassickým kusům české literatury.
Podobně dalo by se to říci snad ještě o Erbenově "Kytici".

Avšak heslem romantismu Boženu Němcovou cele
nevystihneme; na to jest příliš dcerou nové doby. Na
rozdíl od typických romantiků přinesla si do kolébky
velmi intensivní dar pozorovatelský a značně silný
sklon intellektuální hloubavosti; i v tom jeví se
předthůdkyní nejedné české spisovatelky moderní. Její dar
pozorovatelský vyspěl neobyčejně při národopisném
sběratelství i na rozsáhlých cestách, které jí odhalily
český lid v nejrůznějších kmenových a krajinných
útvarech. Ale B. Němcová nepozoruje pouze národopisné
zvláštnosti a tradiční přežitky; nejinak než Karel
Havlíček, její věrný přítel a osvícený kritik, zajímá se živě
o veškeré projevy společenského, mravního i
charakterního stavu na venkově a se stejnou
bezprostředností jako Havlíček zachycuje toto vše v barvitých
obrázcích, dodnes nedoceněných. Ještě jedním, snad
nejpodstatnějším rysem souvisí její pozorovatelský realismus
s Havlíčkem: jednotlivé postřehy se nerozpadávají v
nahodilou mosaiku, ježto je slučuje organicky celistvý názor
životní. B. Němcová byla hlava dumavá a přemýšlivá
od přirozenosti; přátelské svazky s hegelovskými
mysliteli, jako byli Hanuš a Klácel, přiblížily jí
synthetickou filosofii německou, všecky časové otázky, jak
jimi "Mladé Německo" prosytilo literaturu, zachvívaly
jejím nitrem, prahnoucím po sociálním obrození.

Odlesk toho nacházíme v jejích pracích, hlavně
pozdějších, kde nejednou se objevuje sklon k tendenci ne
vždy bez obětí uměleckých. Ale i slabší práce B.
Němcové. na př. "Pohorská vesnice" nebo "V zámku a pod-