aÍumnátu a na piaristické gymnasium zavanul za
prvních let ústavnosti svěží vzduch občanské svobody
a národní hrdosti; Praha, jejíž barokní půvaby dobře
chápal jemně vypěštěný umělecký smysl a pro jejíž
reformačni velikost byl již od otce připraven, živila
jeho dějinné nadšení se skvělými tuchami
nedalekého osvobozeni.

Velmi záhy pociťoval o prázdninách v přírodě,
ale i mezi vyučováním ve škole rozkoš' básnické
inspirace, jež jakoby mediem sluchu zachvacovala
jeho obrazivost; také první okamiiky hořečného
tvoření. podobné snu s otevřenýma očima, přinášely
slast, slibujíce, že zachytí všecko kouzlo chvějící
se vidiny; ale tajemné vnuknutí zvolna pohasínalo,
a svědomitá práce pilovaní a obměňováni, k níž.
mladého básníka zavazovalo jeho přísné umělecké
svědomí značnou kulturou slovesnou, změnila se
v trýzeň, při čemž často básnické řečnictví a malba
slovem musily nahrazovati var inspiračního nadšení.
Patrně proto jest tolik v zlomků a nedokončených
prací mezi prvotinami Cechovými, hla vně pokud se
rozbíhají do šíře a pokud subjektivní prožitek
zasazuji do většího rámce předmětného; nedostatek
názorné srostitosti a skrovná zkušenost živolní
zaviňují povážlivou matnost v nich; kolísání ode vzoru
ke vzoru svědčí o znamenité sčetlosti mladáho
básníka, který kromě svých domácích předchůdců dobře
znal hlavně Byrona a jeho následovníky na západě
i na východě, ale prokazují také, jak pomalu se
P'!"acovnfk neunavný probíjel ke svému svérázu.
Vedle veršovaných truchloher historických, jichž
nikdy nedokončil, liboval si Svatopluk Čech na
gymnasiu i za prvních universitních let zvláště ve
veršovaných povídkách krajně subiektivních, k nimž
vedla cesta od "Dona Juana" a "Evžena Oněgina",