tativní, stojící vedle Elišky Krásnohorské a Terézy Novákové,
a ve správném occnětlí tohoto jejího významu udčlíla jí Karlova
l.miversita v Praze čestný doktorát filosofický, kterého se
pr'edtím dostalo jenom básnířce Elišce Krásnohorské; Ren(lta
Tyršová byla paní učená a moudrá, jež po šedesáte let, dříve, než
dostala čestný titul doktora filosQfie, dbala ze vší síly a ze vší
mysli své toho, k čemu slib doktorský zavazuje, aby s »nevšední
horlivostí pěstovala humanitní studia pro šíření pravdy a
zvýšení jejího světla, jímž se udržuje blaho člověčenstva«.

Renáta Tyršová narodila se jako jediné dítě Jindřicha a Ka.
tcřiny Fiignerových v Praze 31. července 1854; svobodomyslný
otec ji nazval Renátou po zakladateli novodobé filosofie Reném
Descartesovi a vytkl jí za heslo: Cogito, ergo sum; děvčátku se
dostalo velice pečlivého nenáb()ženského vychovánI. Již
jedenáctiletou počal vzdělávati přítel jejího předčasně zemřelého
otce, dr. MirOslav Tyrš, a vedle výchovy národně sokolské
Vštčpoval jí vědomosti historické, filosofjckéa zvláště estetické, veda
ji hlavně ke studiu umění výtvarného. Na umělecké cestě v
Mnichově se zasnoubili a po sňatku 28. srpna 1872 studovali spolu
malířství, sochařství, architekturu v Drážďanech, ve Vídni a
v Italii, kam ser. 1876 znovu odebrali. To již pracovala Renáta
Tyršová nejen v dějinách malířství se svým chotěm, ale
publikovala i s vlastním jménem kritiky a studie výtvarnické. Když
tragickou událostí oetzenskou v srpnu 1884 třicetiletá ovdověla,
spojila svůj domov s domácností matčinou pod střechou
sokolovny Fiignerovy a nezlomena těžkou bolestí, jala se soustavně
pokračovati v životním díle Miroslava Tyrše, a to nejen jako
vydavatelka jeho děl a badatelka o jeho i otcově životopise, ale
i jako samostatná pracovnice v oborech mu nejdraMích.

Kriticky zpravodajské i historicko-estetické práce Renáty
Tyr
šové se počínají v prvních letech jejího manželství a velíce pří.
značně věnovány jsou nejstarší z nich vedle skvěle pojatého Ru- 207