ŽENA HRDINOVA

Re71<Í/a Tyršová

MYSLITEL, jenž se v posledním půlstoletí nejsoustavnějí a
nejhlouběji zabýval otázkou, jak připraviti příchod a zaříditi
výchovu hrdiny, tázal se též, jaká má býti žena hrdinova. Přeje si,
aby byla z dobrého rodu, pevného zdraví a plna laskavé dobroty;
má rozuměti jeho snahám, ale provázeti je spíše jen nenápadnou
účastí; po skončeném boji nechať umí ustlati pohodlné lože pro
vysíleného bohatýra a její náručí budiž jeho hlavě nejlahodnější
poduškou, na nÍŽ se zrána procítá s chutí k novým činům.
Zkušenost žádala by po ženě rekově ještě něco více: aby po jeho
skonu zůstala věrna odkazu svého muže, ničím ho neznesvěcujíc,
a možno-li, aby v něm pokračovala; místo toulce a luku nosívej
za vojskem, které dále vede boj hrdinův, v tlumoku obvazy a ve
džbánu čerstvou vodu, k nÍŽ možno přidati povzbuzující úsměv,
jenž zpod temného závoje vdovy bohatýrovy padá vlahým
paprskem. Bylo tomu tak vždycky u nás? Nechceme hromadit
výčitky, ale vzpomínáme jen Julie Havlíčkové, slabé a neduživé
popínavé rostlinky, která v slavné hodině bohatýrské zkoušky
mužovy stála v slzách v koutku a jejíž pokornou slabost si
vtipnou svou ironií hrdina-satirik častěji dobral.

Renáta Tyršová byla vždycky pravou ženou bohatýrovou: Když

osud vyrval reka z náručí mladé třicetileté paní, rozhodla se do- 205