vracela se u Nerudy ča.stokrát, jak dosvědČuje i citovaný již pa.s.5US z listu
Světlé sestřl' dne 4. září 1862: ~Vim, že stokrát prokllnal okamžik, kdy se
ke mnč pnbHžil, kdy jsem v něm probudila mimo vášeň opčtnč cit pro čest,
chuf k ptáci« atd. I této myšlenky užila pakbásniřka v »Skalákovi«, a to
na dvou mlstcch. Po prvé, když Jáchym jizlivě vytýká Rozičce, která ho
navštívila Vl' vězení: .Musila jsi mnl' chtít? Bcz tcbe bych byl někde v
nějakém příkopu pošel a byl bych tomu všwnu unik!.. Po druhé v posledním
hovoru obou milencu při praskající louči ve sluji plísní pokryté, kde
posměvavou řeč svou Skalák počíná slovy: ~ Vidlš, holka, kam to s tebou přišlo? To
máš z toho, žes mne chtěla.« a končí sarkastickými větami: »Kdybyste se vy
ženštiny jen vždy nechtčly Pánu Bohu do řemesla plésti; však on ví. na
koho nechá slunce svítit a na koho pošle kroupy. Teď to máš! Na lidi si
nenaříkej, ti tě. varoV;l1i dost, pd každého to's mohla slyšet, že nestojí Skalák
za nic!« 9 čím vyspívala a mohutněla tvihčí schopnost Karoliny Světlé, tím
zesiloval se její dar nakreslí ti v práci většl počet povah. Ve »Skalákovi.
učiněn náběh zakresliti do děje i postavy rodičů obou milenců, arciť způsobem
velmi prostým, ale pokrok děl se právě tímto směrem. V »Lamači a jeho
dítěti. propracovány kromě Dorotky a Vilíka i figury starého Vacka a selky
Rozkovcové, ty nejsou však již naprosto episodními postavami. O krok dále
jde »Vesnický román«: opět dva páry hrdinů, jeden z generace starší, druhý
z mladého pokolení; avšak nejedná se toliko o rodiče a děti,
jestližebásnířka děj soustředila kolem dvojic Antoš~Sylva, stará Jirovcová a rychtářka.
Zde po prvé stačila hojnost postav i zvláštní jejich rozestavení na
opravdový román, kdežto dřlve se básnířka obmezovala, zpracovávajíc náměty
ještědské, na formu povídkovou. 10 .Skalák« vyšel po prvé s podtitulkem
~obtázek z hor« v 10.-14. čísle Hálkova (XIII.) »Lumíra. Ve dne(!l 5. března
až 2. dubna. 1863; po druhé s týmž podtitulem jako 3. číslo »Laciné knihovny
národní« v Praze 1872 (str. 60), po třetí s podtitulken »novella« na str. 153
až 198 v .Povídkách a novelách« Kar, Světlé, jež tvoří XIX. sv. Salonní
bibliotéky v Praze 1887; po čtvrté zařazen do II. dílu .povídek vesnických«
.Prosté myslí« str. 182-228 (Sek spisů sv. XV. v Praze 1901). Rozdílů

17 4 tekstových ani jazykových v jednotlivých vydáních není. Od vydání III. roz-