Co si zaznamenali o legiích prosto duší "boží bojovníci", Josef Masařík a Oldřich Zemek, co vytěžili z výprav za nimi nebojující "pakosti a drabanti", F. V. Krejčí a Antonín Trýb, nemůže se umělecky měřiti s psychologickou naléhavostí oněch intensivních zážitků českých vojáků v rakouské uniformě, které povídkově zpracovali Richard Weiner, Jaroslav Bednář a Čestmír Jeřábek. Válečná litice, jejíž krvavá pochodeň oslepuje i zbavuje rozumu, se stala děsivou Musou surrealistických visí ve Vančurových "Polích orných a válečných" a v řadě groteskních prací Jana Weisse; jsou to patrně umělecky nejpůvodnější a nejodvážnější výtěžky válečné inspirace v české próse, nevyjímajíc ani partie v "Jindrech" K. M. Čapka-Choda, ani několik povídek Šrámkových, pokračujících důsledně v linijeho předválečné prósy antimilitaristické. Třeba sestoupiti o mnoho stupňů na schodišti slovesného vkusu, máme-li tříditi mravoličnou a povahokresebnou beletrii, zabývající se domobrancem v zázemí a válečnými mravy i nemravy v domově; pastósní kroniky zvlčilosti, sprostoty a zbabělosti, jež kupí do omrzení J. V. Rosůlek neb O. Schafer, mají zájem leda látkový, kdežto zvukové filmy, které o smyšlení, vyjadřování, povaze i osudech svých jahodovských domobraneckých figurek za večerů na slamníku nashromáždil Jaromír John (vlast. Bohumil Markalous, * 1882), by byly bohatou surovinou pro zpracování skutečně umělecké. Čeští váleční i pováleční romanopisci nedbají valně otázek komposičních a slohových, zaujati výhradně látkou časově sice aktuální, ale ve své všeevropské nivelisaci málo rázovitou. Vlna nového naturalismu jest zřejma a patrně ji posílily také pozdní úspěchy románů K. M. Čapka-Choda, který se teprve během světové války rozvil k plné tvořivosti. S makavým nanesením barev snášejí se mravoličné dokumenty, bez valného přispění imaginace se z nich skládají determini,stické obrazy společnosti; značný podíl ve smyslu nové psychologie a psychoanalysy se přisuzuje podvědomým oblastem lidského já, zbavovaného mravní odpovědnosti; místo pevné, románové stavby natáčí se pestrý, kmitavý, poutavý film životního dění, za nímž se nerýsuje ani tvůrčí vůle, ani etický soud; v podobě velmi zhrublé se objevuje vedle materialismu zhusta vyzývavě otevřeného nazírání realistické a praktická moudrost pragmatická, namnoze souběžně s mocným vlivem střízlivého amerikanismu na celý život český. Umyslně se smývají hranice mezi výpravným uměním slovesným a novinářskou reportáží. Prvek kriminální vniká ze zpráv ze soudní síně neodbytně do románu a přináší s sebou i metodu detektivní, která nahrazuje svým chladným a napínavým mechanismem skutečnou psychologii. Zájem vědecký i zavládající překotnost sociálního reformismu zaplavují románové ,skladby nekontrolovatelnou utopičností, vnášejíce tam občas divokou fantastiku. V hustě nanesených křiklavých barvách malují tendenčně podjatí stoupenci společenské revoluce skutečné neb fiktivní výjevy davové vzpoury a davového osvobození, zjednodušujíce postavy až plakátově a rozvrhujíce přímo naivně světlo a stín. Srovnán s vypravovatelským uměním dvou předchozích generací, jeví 'se tento román velmi primitivním, nechce-li býti úmyslně primitivistickým; přes překotné nadhazování časových otázek odstrašuje skrovností náplně myšlenkové; zřídka přesahuje hodnotu společenské kroniky a úroveň monografie z toho onoho sociálně-mravního prostředí. vývojově znamená opožděnou vlnu naturalistickou, sociologicky pak výraz lidových polovzdělaných vrstev, hrnoucích se v mladédemokratioké republice nedočkavě a sebevědomě v popředí života i působení veřejného: Nejhojnější jest mezi těmito opožděnými naturaHsty skupina monografických erotiků, jejichž Eros-Pandemos, božstvo záludné, kruté a posměšné, bouří pleť a bičuje pohlaví, uspav při tom často nejen každou myšlenku, ale i cit. Čirým spe· cialistou vojenských lásek na malých, východních garnisonách v míru, kde neplod 193