Co si zaznamenali o legiích prosto duší "boží bojovníci", Josef Masařík a Oldřich
Zemek, co vytěžili z výprav za nimi nebojující "pakosti a drabanti", F. V. Krejčí
a Antonín Trýb, nemůže se umělecky měřiti s psychologickou naléhavostí oněch
intensivních zážitků českých vojáků v rakouské uniformě, které povídkově
zpracovali Richard Weiner, Jaroslav Bednář a Čestmír Jeřábek. Válečná litice, jejíž
krvavá pochodeň oslepuje i zbavuje rozumu, se stala děsivou Musou
surrealistických visí ve Vančurových "Polích orných a válečných" a v řadě groteskních
prací Jana Weisse; jsou to patrně umělecky nejpůvodnější a nejodvážnější výtěžky
válečné inspirace v české próse, nevyjímajíc ani partie v "Jindrech" K. M.
Čapka-Choda, ani několik povídek Šrámkových, pokračujících důsledně v
linijeho předválečné prósy antimilitaristické. Třeba sestoupiti o mnoho stupňů na
schodišti slovesného vkusu, máme-li tříditi mravoličnou a povahokresebnou
beletrii, zabývající se domobrancem v zázemí a válečnými mravy i nemravy v
domově; pastósní kroniky zvlčilosti, sprostoty a zbabělosti, jež kupí do omrzení
J. V. Rosůlek neb O. Schafer, mají zájem leda látkový, kdežto zvukové filmy,
které o smyšlení, vyjadřování, povaze i osudech svých jahodovských
domobraneckých figurek za večerů na slamníku nashromáždil Jaromír John (vlast.
Bohumil Markalous, * 1882), by byly bohatou surovinou pro zpracování skutečně
umělecké.

Čeští váleční i pováleční romanopisci nedbají valně otázek komposičních
a slohových, zaujati výhradně látkou časově sice aktuální, ale ve své všeevropské
nivelisaci málo rázovitou. Vlna nového naturalismu jest zřejma a patrně ji posílily
také pozdní úspěchy románů K. M. Čapka-Choda, který se teprve během světové
války rozvil k plné tvořivosti. S makavým nanesením barev snášejí se mravoličné
dokumenty, bez valného přispění imaginace se z nich skládají determini,stické
obrazy společnosti; značný podíl ve smyslu nové psychologie a psychoanalysy
se přisuzuje podvědomým oblastem lidského já, zbavovaného mravní
odpovědnosti; místo pevné, románové stavby natáčí se pestrý, kmitavý, poutavý film
životního dění, za nímž se nerýsuje ani tvůrčí vůle, ani etický soud; v podobě velmi
zhrublé se objevuje vedle materialismu zhusta vyzývavě otevřeného nazírání
realistické a praktická moudrost pragmatická, namnoze souběžně s mocným vlivem
střízlivého amerikanismu na celý život český. Umyslně se smývají hranice mezi
výpravným uměním slovesným a novinářskou reportáží. Prvek kriminální vniká
ze zpráv ze soudní síně neodbytně do románu a přináší s sebou i metodu
detektivní, která nahrazuje svým chladným a napínavým mechanismem skutečnou
psychologii. Zájem vědecký i zavládající překotnost sociálního reformismu
zaplavují románové ,skladby nekontrolovatelnou utopičností, vnášejíce tam občas
divokou fantastiku. V hustě nanesených křiklavých barvách malují tendenčně podjatí
stoupenci společenské revoluce skutečné neb fiktivní výjevy davové vzpoury a
davového osvobození, zjednodušujíce postavy až plakátově a rozvrhujíce přímo
naivně světlo a stín. Srovnán s vypravovatelským uměním dvou předchozích
generací, jeví 'se tento román velmi primitivním, nechce-li býti úmyslně
primitivistickým; přes překotné nadhazování časových otázek odstrašuje skrovností náplně
myšlenkové; zřídka přesahuje hodnotu společenské kroniky a úroveň monografie
z toho onoho sociálně-mravního prostředí. vývojově znamená opožděnou vlnu
naturalistickou, sociologicky pak výraz lidových polovzdělaných vrstev,
hrnoucích se v mladédemokratioké republice nedočkavě a sebevědomě v popředí života
i působení veřejného:

Nejhojnější jest mezi těmito opožděnými naturaHsty skupina monografických
erotiků, jejichž Eros-Pandemos, božstvo záludné, kruté a posměšné, bouří pleť a
bičuje pohlaví, uspav při tom často nejen každou myšlenku, ale i cit. Čirým spe·
cialistou vojenských lásek na malých, východních garnisonách v míru, kde
neplod
193