38-

VÁCLAV ŠTULC.

prázdnota a nudná prosaičnost těchto veršů, které
nemají daleko k dětským říkadlům. 9

Podobným dojmem působí vše, co V á c I a v Š t u I c
(1814-1887) napsal do r. 1848 veršem. Václav Štulc
má nejeden rys s Vinařickým příbuzný. I Štulc byl rodák
ze středních Čech (pocházel z Kladna), i on po
vysvěcení vystřídal venkovské působiště (v Kvílicích) s
činností v Praze, i on posléze skončil jako kanovník a
probošt na Vyšehradě. Jako Vinařický spojoval styky
theologické se svazky literárI'lími j měl-li však z
Vinařického přátel největší vliv na jeho vývoj Čelakovský,
do Štulcova rozvoje nejúčinněji zasáhl kníže Jiří
Lubomírský, který seznámil jej s literaturou polskou. 10 Jako
Vinařický v ,Časopise katolického duchovenstva', kladl
i Štulc v ,Blahověstu' (od r. 1847) základy k české
publicistice katolické; jako Vinařický působil i Štulc,
dlouholetý professor akademického gymnasia, činně
paedagogicky .. Oba byli konservativci v politice a
epigony v literatuře; Štulc, jenž pod vlivem Bolzanových
ideí původně byl svobodomyslnější. formuloval v
pozdějších letech zásady soustavného klerikalismu.

9 Stejně nízko cení Vinařického poetu Karel Scheinpfiug,
Vinařický jako básník (Slanský obzor IX, 1903, str. 3-9). Úhrnný
soud jeho zní: ,Vinařický nebyl básník ... Jeho verše jsou pro
nás mrtvy, a jeho význam s hlediska naší doby tkví mnohem
více v jeho činnosti a schopnosti organisátorské, v jeho osobnim
působení na lid, v jeho ušlechtilé obětavosti a účinném
zužitkování svých styků s vlivnými osobnostmi na prospěch věci
národní'.

10 Štu1c byl nejen horlivým udržovatelem společenských a
literárních styků česko polských, nýbrž i pilným překladatelem
z polštiny, hlavně z Mickiewicze; do r. 1848 vyšel jen překlad
,Konrada Wallenroda' (1837).