374

BAJKÁRsTVí XV lIl. \'Í'KU.

šťastný zahradník! Co on nasázel, kvetlo před vlastníma
jeho očima po p&1 století, čerstvě a mladě, jakoby
v prvním ranním rozpuku, a vzrostlo v celý háj, jímž
zvonily zase písně jeho'. 4

IV.

Bajka v literatuře národního obrození: Vincenc
Zahradník.

Didaktika literatury obrozenské dospíVá ,Moudrostí
otcovskou' svého vrcholu; není nezajímavo všimnouti si
některých jejích starších plodů, třeba že časově náležejí
před periodu v těchto kapitolách charakterisovanou.

Nejoblíbenější formou mravní didaxe dlouho byla
u nás aesopská i lafontainská bajka, což nepřekvapuje
nikterak při těsné souvislosti vývoje naší literatury
s písemnictvím německým.

Příčiny, proč bajkářství v Německu XVlll. věku
nabylo netušeného rozkvětu a všeobecné záliby, jsou
několikeré. Vtipný, epigramatický duch osvícenské
konversace, libující si vostrém pointování, lákán a váben
byl neobyčejně koncisnÍ formou, jež v několika řádcích
zkracovala celé malé drama s překvapujícím působivým
rozřešením. Aesthetický zápas Gottschedův s
básnickými theoretiky švýcarskými postavil bajku v popředí
všech útvarů poetických; francouzské písemnictví
podávalo skvělý vzor v klassických bajkách La Fon t a
in e o v Ý c h, soustřeďujících v drobném rámci pronikavou
znalost srdce lidského i francouzské společnosti,
dramatickou vervu i ironickou jistotu, zdobnost řeči i
duchaplnost stilisace. La Fontaine nalezl v Německu řadu

4 V ,Národních Listech' 1881, Č. 51.