I 57
když chtějí, aby nejzbožnějšími se zdáli,
nejdále od zbo?nosti se uchylují! Neboť všecky
činy své novými a nekonečně různými obřady
zastírají, ty lidu všude ukazují, užívajíce tak
k lsti nástroje nejvhodnějšího, kdyžtě tou
přetvářkou plémě lidské v prokleté bludy
přivedli. Nuže tedy kdo z těch všech; vyjmeme-li
nevinné mládenečky, kteří nedospělí jsou
chytáni, dnes mnichem se stává než kdo přišel
o celý svůj majetek, neb nechce rukama
pracovati neb kdo hledá zahálku, neb kdo jest
labužník, neb kdo mezi lidmi hanbou žíti
nemůže neb kdo vědom si zločinu trestu se
bojí? Jistě aby Kristu sloužil a pracoval na
vinici pán~, mnichem nikdo se nestává; neboť
kd) by někdo toho vyhledával, mohl by to
všude spíše konati než v tomto životě
prokletém. A proto zhynou, zhynou jistě a
vykořeněno bude všeliké štípe ní, jehož neštípil
Otec nebeský, nýbrž d'ábel,*) úklady strojící,
který ne moha jinak církev Kristovu ve zmatek
uvéstI, vybral si tuto cestu a pokusil se nesvár
uved a rozptýliv stádce na sekty přece
ovčinec Kristův vyprázdniti.

František: Nyní konečně pochopuji, že
nikterak toho plemene lidí snésti nesmíme;
neboť jsou-li dobří, není potřeba, aby nový
šat na sebe oblékali, ježto bůh zná duše
a myšlénky lidské a nemá býti jiné okázalosti

*) Ev. s. Matouše kap. 15. v. 13.