obraz sociálního dění, jež ukazuje k perspektivě vítězství
socialismu, vytvořila historický román toho úseku českého
světa, zároveň však vynikající ukázku sociálního realismu.
Povídkově sevřená Havířská balada (1938) dovedla osud
českého horníka doma i v cizině ztypisovati a prohřáti
zaníceným smyslem pro solidaritu rodinnou a kamarádskou.
Komposičně vyváženo jest osmnáct »povídek pro noviny«
z různého prostředí, Královna krásy (1939).

Malířku sytého slova a pevného postřehu, statečnou ženu
opravdového cítění sociálního i národního dokládá svazek
básnických črt Z luhů a hor (1919, přepracovaný s názvem
Má vlast r. 1933) ; obratnou socialistickou publicistku
impresionistického nadání pozorovatelského pak sešity
cestopisně reportérských statí Dojmy z Ameriky (1920), Ze
Slovenska (1920), Den po revoluci. Co jsem viděla v SSSR
(1925) a Africké vteřiny (1933). Mnoho úsilí věnovala M.
Majerová studiu a propagaci lidové tradice pohádkové, od
níž se sama vydatně učila, i vydala soubory a výbory
prostonárodní i umělé slovesnosti báchorkové.

M. Majerová zmocňuje se skutečnosti, a to hlavně
hromadné a sociální, smysly a srdcem; oblast duchová a
mravní zůstávají jejímu poznání a chápání uzavřeny; vždycky
stojí jejímu básnickému světu blíže žena, udržující silou
svého instinktu rod, než muž, který intelektem a etikou
dává společnosti řád a zákon. Jak chápavost, tak i láska
a víra M. Majerové vyvěrají ze zdrojů smyslových a
citových, nikoli rozumových a obracejí se trojím směrem;
k přírodě, čekající, že se člověk vrátí do jejího náručí,
k technické civilisaci, která pomůže osvoboditi lidský rod a
usnadniti mu bytí, k sociálnímu pokroku postupujícímu
nezadržitelně. Snad jediná mezi svými rovesníky dovedla
M. Majerová zachovati vitalismu, civilismu, socialismu
původní přízvuk optimistický, zásadně a z přirozené potřeby
se vyhýbajíc dramatické problematice a tragickému řešení.

Revoluční otřes hospodářského a společenského světa
soustředil k sobě umělecké síly Vojtěcha Mixy, mistra
erotické povídky, v jeho jediném románě, ovládaném stejnou
rovnováhou názorovou jako dušezkumnou. Vojtěch Mixa
(* 1887), životním povoláním význačný úředník
průmyslový a finanční, náležel k beletristům pouhých šest let, 1918
--1924, ale vzbudil tu velké naděje jak ukázkami
dramatickými, tak výpravnou prózou. V povídkách (Dívky, 1920;
Medvědi a tanečnice, 1920 a j.) postoupil od něžné a
sho
644.