blicistou než básníkem, mají umělecký význam zvláště A.
N. Tolstoj, K. Fedin, V. Ivanov, B. Pilnjak a Mich.
Šolochov. I jejich sociální realismus jest namnoze úchvatně
názorným letopisem, přesvědčivou snůškou dobových
dokumentů, které spojuje zanícení pro energii vynaloženou
ve prospěch společenského celku, epickou reportáží z
rozlehlého světa. Mocně do vývoje uměleckého tvoření u nás
jako jinde zasáhlo scénické umění nové Rusi, ne však díly
svých dramatiků, jako výkony svých režisérů ducha spíše
odtažitě konstruktivistického než plnokrevně tvořivého.

Povaha literárního jazyka doby válečné a popřevratové.

Změny, kterým byly podrobeny životní formy příslušníků
národa československého za revolučního přetvoření Evropy
po stránce civilisační i sociální, nové existenční podmínky
občanského bytí v mladé republice - to působilo ne-li
přesvědčením, tedy dojmem, že minulost jest přetržena a že
nadchází nová éra v dějinách češství a jeho vzdělanosti.
Toto poznání potvrzovala okolnost, že sám jazyk v obou
svých větvích, hovorově lidové i spisovné, nabývá podoby
nové, a to po stránce slovníkové i skladebné, skrovnou
měrou také tvaroslovné. Spisovný jazyk, stejně jako řeč
hovorová, rozmnožil své slovníkové bohatství nejprve
mezinárodními výrazy sportovními a technickými, pak
hojnými rusismy mluvy legionářské, později nově utvořenou
terminologií vojenskou a úřední v republice Československé;
novinářství pokračovalo ve svém mocném vlivu, zahájeném
od let 60.; poněkud působil také rozhlas. V celku se stal
spisovný jazyk bohatším, rozmanitějším a odstíněnějším.
Převládala snaha spisovný jazyk zdemokratisovati tím, že
se skoro ztotožnil s řečí obecnou; tím získal na názornosti,
životnosti a' bezprostřednosti, přestal býti papírovým a
nabyl i mluvnosti, zdůrazňované jmenovitě v dílech
dramatických. Jiří Wolker v poesii, Karel Čapek v próze
ztělesňují nejplněji tento jazykově literární typ.

Proti tomu se však rýsuje protilehlá skupina jazykově
a literárně orientovaných stylistů, kteří zcela záměrně
jazyk spisovný oddalovali od řeči hovorové, usilujíce o
samostatnou tvorbu jazykovou; neváhali bráti svůj výrazový
poklad z různých vrstev jazykových a mezi slova hovorová,
druhdy i vulgární, vkládali výrazy archaistické, mluvu
vybraně a odstíněně básnickou zpestřovali prvky nářečními,
jen aby básnickou představu vyjádřili co nejnázorněji a
nejkonkretněji, nepohrdajíce ničím více než otřelým
poe
578