omylem za typického mluvčího románu amerického u nás
považován socialistický agitátor Upton Sinclair, přesunul
se pak zájem právem nejprve na zjednodušujícího
naturalistu světa, kde vládne dolar a sex appeal, Theodora
Dreisera, a právem ještě větším na Sinclaira Lewise, který v
románech, mohutně typisujících, uvedl opět společenskou
satiru s přísadou mužného humoru v plná práva.

Působení něm e c k é h o písemnictví na slovesný život
český dosáhlo vrcholu v období expresionistickém; pak
poklesalo, až za národně sociálního převratu po r. 1933 skoro
úplně ustalo. Z důvodů obsahových byly u nás překládány
a vykládány hojné beletristické doklady dění válečného a
smýšlení i jednání poválečného, na př. od E. M.
Remarquea, L. Renna, H. Fallady, ale zapadly stejně rychle jako
se vynořily. Více působili mistři německé prózy, s
kořeny většinou před válečnými, kteří však v celosti svého
významu pronikali až po převratu k nám: psycholog a
kasuista složitých pří soudních i vnitřních Jak.
Wassermana do široka zabírající interpret kulturních osudů
minulostní ch i současných Thomas Mann.

Vliv s e v e r s k Ý c h literatur na české písemnictví potuch!
proti předešlému období značně, třebaže teprve nyní po
válce ve svobodném státě československém nadešly přímé
styky s literární Skandinavií, jejichž důsledkem se počaly
objevovati hojné překlady českých děl do jazyků
severských. Vznikla sice Severská knihovna (1920-1925), kde
uvedeni k nám někteří další prozaikové skandinavští, ale
žádný z nich nezasáhl vlivem hloub, ledaže se později učili
zdbrazovatelé českého venkova od letopisců selských rodů
na severu, na př. O. Duuna a G. Gunnarssona. Mocným
vlivem působila však norská básnířka S~~id __ !Jgg§~19.~
uchvacujíc hlavně sytým kříšením dávných dob a mravních
konfliktů v jejich rámci i v perspektivě jejich nazírání,
stejně jako vášnivou opravdovostí svého katolictví.

Vztahy k s lov a n s kým literaturám se nevyvíjely
tak, jak by si představovali a přáli vyznavači a šiřitelé
slovanské vzájemnosti, kteří založili dvě souběžné překladové
knižnice, Jihoslovanskou knihovnu (1936, red. Ant.
Berin·gera, Ju!. Heidenreicha a Ot. Kolmana) a Polskou
knihovnu (1937, red. Jos. Bečky, K. Krejčího a M. Szyjkowského).
Z jihoslovanské dramatiky, která na našich jevištích
zdomácněla, upoutalo pevné zakotvení v lidové baladistice a
domácím podání výpravném, čeho jsou mistry Ivo
Vojno
576