inteligenci, mezi studenty, učiteli a rlNníky, ale i
významné odpůrce, k nimž se řadili všickni vyznavači
konservativismu, liberalismu a přemrštěného nacionalismu.

Teprve v době národního ósvobození politického se však
ukázalo, do jaké míry shrnuje T. G. Masaryk ve velkorysé
své osobnosti vůdčí myšlenky a tužby, které naplňovaly
český život i české písemnictví od let probuzenských. To,
co bylo přirozeným důsledkem Jungmannova jazykového
buditelství a co Palacký vyvodil ze svého poznání
dějinného vývoje, oč Rieger a jeho političtí druhové usilovali
státoprávně, vytvoření samostatnosti politické, dokonal tento
jejich pokračovatel, který v duchu Havlíčkově pojal úsilí
národní demokraticky a jako generace Májová i jako
stoupenci pokrokového hnutí zároveň sociálně; také v politice
zůstal věren svému humanitismu, i když byl v obraně
nucen tasiti meč a doplňovati Chelčického Zižkou. V době,
kdy pokolení Lumíra usilovalo o odněmčení české
myšlenky a českého vkusu, posílil tuto snahu Masaryk, vyživený
vzdělaností anglosaskou, měrou neobyčejnou. Ve smyslu
našeho národního probuzení, vyjádřeném po Kollárovi
zvláště Šafaříkem, neustával řešiti českou otázku v rámci
slovanském a stal se také nejvlivnějším českým učitelem
mladšího vzdělanstva slovanského, zvláště na Jihu. Ježto
vyjadřoval celou náplň českého veřejného myšlení a cítění,
nalezl za sebou všecek národ, který se k »tatíčkovi
Masarykovi« přihlásil skrze československé legie i souhlasem
nekrvavé revoluce domácí. Ale Masaryk nebyl jenom
dědicem národních tradic, nýbrž zároveň mluvčím
novodobého ducha evropského, takže k revolučnímu osvoboditeli
a k náčelníku mladého státu vzhlížel vedle Slovanstva
politický a kulturní Západ, uctívaje v něm největšího syna
národa Husova a Komenského v přítomnosti.

V příručce literárně dějepisné zasluhuje zvláštní
pozornosti Masarykova t. zv. »česká filosofie«, zabývající se
jmenovitě otázkou národního obrození a určující také jeho
hodnocení českého písemnictví. Tresť zásad Masarykových,
uložených v »České otázce« a »Janu Husovi« jest tato:
»Naši buditelé našli pevný základ pro své snahy v
humanitě. Našli jej ve filosofii německé; Kollár jej formuloval
nejurčitěji, přejav Herderovu filosofii dějin. Svobodomysl·
né hnutí české přirozeně odkazovalo k reformaci české,
k tradicím bratrským a husitským; naši buditelé
pokračovali tam, kde reakce přervala vývoj. Tím překlenuli
pro
554