literárního umění, nevšední sčetlost v západoevropské
poesii, rychlost ve shledávání obdob a dar umění
podobiznářského.

Na opačném pólu stála druhá skupina kritiků. Byli to
většinou filologové, kteří hledali v básnických dílech
poklesky mluvnické a slohové, odchylky od průměrné
pravděpodobnosti a stopy závislosti na předlohách a vzorech.
Neměli zpravidla pravého pochopení pro uměleckou
stránku posuzovaných děl, nerozuměli psychologii básnické
tvorby a psali suchopárným, bezbarvým slohem. S
úsměškem byli v Praze nazýváni »moravskýmikritiky«, neboť
kritické orgány, jež přinášely jejich posudky, vycházely na
Moravě. Byly to Literární listy (1880-1899 ve Vel.
Meziříčí, red. František Dlouhý), po mnoho let hlavní časopis
český věnovaný studiu literárnímu a kritice, a Hlídka
literární (od r. 1884, zprvu jako »Zprávy apoštolátu tisku«
v Brně, red. P. Vychodil, r. 1896 rozšířila program, stavši
se katolickou revuí vědeckou, a zúžila jméno, nazvavši se
»ffiídkou«). Kritikové ti, s Leandrem Čechem v čele, si
získali nesporné zásluhy tím, že ukázali k vadám
verbalismu českého, že vytkli meze a nedostatky básnického umění
Jar. Vrchlického, že ostře vystupovali proti stranické a
osobní literární politice pražské, hlavně však, že studium
literatury prováděli metodicky a soustavně, přesvědčeni
o jeho svéprávnosti, což bylo pokrokem proti estetickému
a filosofickému dogmatismu durdíkovskému.

Do této skupiny náleží kromě literárního dějepisce
Františka Bílého Hynek Babička (1855-1880). Žák Kosinův
i Bartošův, vzdělaný však i Durdíkovým formalismem,
viděl spásu naší literatury v národnosti a tu spatřoval
nikoli v látce neb tendenci, nýbrž ve formě; ač slovanský
tradicionalista, uznával i vývojový význam
kosmopolitismu Vrchlického. Dovedl vystihovati břitkou analysou
nedostatky literatury konvenční, nejraději činil však
všeobecné závěry.

Nejpronikavější a nejučenější hlavou »moravské
kritiky« byl Leander čech (1854-1911), .profesor v Telči a
ředitel v Novém Městě na Moravě, buditel národní,
kritik »Světozora«, »Literárních listů«, »Hlídky
literární« a »Osvěty«. Přesnou a suchou rozbornou vlohu a
jasný úsudek projevil L. Čech, znalý moderních teorií
estetiků německých a francouzských, i obsáhlejšími pracemi
kritickými. Jeho stroze doktrinářská kritická studie Kar.

536