Neupadá nikdy do konvenčně idylických tónů a vyhýbá se
sentimentalitě; raději satirisuje a posmívá se. Lyricky
vydal jen Verše (1881), Zapomenu.té sny (1882) a výbor
stařecké lyriky Co na poli vykvetlo (1934). Knihy epiky
Legrovy vynikají vedle syté krajinomalby zvláště názorným
podáním; původní rozvláčnost 'překonává Leger později
stručným slohem baladickým. Výpravné jeho knihy ve
ver,ších jsou: Pohádka z naší vesnice (1883), Všední život
(1883), Přeludy (1884), Poslední rusalka (1886), Povídky
veršem (1887), Chvilku zas doma (1897), Balada o mrtvém
ševci a mladé tanečnici (1904), Český román (1901,.) a j.
Legrovy povídky veršem se zhusta odtají na samém
pomezí prózy, k níž se básnjk posléze při chýlil. Vyšel od.
satirických obrázků malého města a zahloubal se později i do
otázek dušeslovných a do záhad stavů podvědomých;
determinista nezdusil tu básníka, milujícího dobrodružství
lásky, hry a smrti. Knižně vyšly výpravné práce v próze:

Emancipovaná (1898), Petr a Pavel (1901), Hořký
román (1906) a Dvě povídky (1912). K nim přibyly sbírky
povídek, na př.: Loupežníci na Chlumu (1913), Tři
švandlenky a j. pov. (1913), Augustýn Fojtík (1914), O umění)
umělcích a hladové Pavlíně (1918) a humoristická skladba
Vendulka) husarka malá (1920). Z těchto nových prací,
mezi nimiž »Aug. Fojtík« dorůstá osudové tragičnosti a
artistický příběh »0 hladové Pavlíně« svou skvělou
burlesknostípřipomíná nejlepší práce K. M. Čapka-Choda,
uzrála v psychologický román sugestivní skladba Kdo tu?
(1918). Později napsal Leger vyzrálou realistickou prózou
ještě Zběh (1927), Vinohrady (1929), Pomsta (1929) a j.
Stranou stojí sytě dokumentované romány historické s
krajanskými letopisy z XVIII. stol. se skladbou Suchý čert
(1917) v čele.

Naturalistický román český. Nedlouho po prvních
úspěších románového realismu u nás se hlásí ve výpravné
próze české pří'znaky směru naturalistického; francouzský vliv
jest patrný. V románových skladbách českých naturalistů
vystupuje jednotlivec jako trpný a závislý produkt
přírodního, společenského a mravního prostředí, jímž jest
určován a omezován; spisovatel se snaží vystihnouti toto
prostředí s ověřenou pravdivostí, opíraje své podání o.
podrobné studium. Na rozdíl od romanopisců realistických,
kteří se kladně hlásili k mravním názorům pokrokového
měšťanstva, spatřovala většina naturalistických
vypravě
504