rie (1902), sbírka feuilletonistických výlevů rázu většinou
spiritistického Věřím! (1908), kniha jemných lyrických
improvisací milostných Má lásko! (1908), vydaných
s pseudonymem »Ignota«, a feministické přednášky Dál!
(1912). Veselohry Kunětické, Neznámá pevnina (1899),
Přítěž (1901), Oop (1905) i dramata jednoaktová měla
většinou na jevištích dosti značný úspěch.

Jiří Sumín (1863-1936) jest pseudonym Ama1ie Vrbové.

Narodila se r. 1863 v Uhřičicích u Kojetína na Hané, mládí
ztrávila v idylickém mlýně ve Cvrčově u Kroměříže, dlouho
žila neprovdána a samotářsky v Přerově, kde zemřela
r. 1936. Jiří Sumín ztělesňuje typ moderní
spisovatelkyrealistky způsobem přímo opačným než B.
Viková-Kunětická. Od r. 1895 vycházely s pseudonymem Jiřího Sumína
románové studie, sbírky novel, popisné společenské
analysy z hanáckých dědin a městeček, pevné a přesné v
psychologické interpretaci. Vedle soustrasti s trpícími jeví
sklon k ironii, 'karikující směšnost všedního života, a sklon
k chmurnosti a k beznaději; resignovaný ilusionismus jest
jejich prakořenem. Jejich sila záleží v přesné objektivitě,
sestupUjící na dno duší, pronikající k základním motivům
společenského dění a prosycujicí i všecko mravní nazírání,
plné resignovaného stesku nad životem, který člověka krok
za krokem zrazuje. V této vážné věcnosti se může měřiti
B Jiřím Sumínem pouze T. Nováková. Knihy Jiřího Sumína
jsou m. j.: romány Z doby našich dědů (1895) a Zapadlý
kraj (1898), povídky Úskalím (1900) a V samotách dum
(1903); dvě románové studie Potomstvo (1903) a Zrádné
proudy (1904); veliký román z náboženského života
individuálního nevšední sily Spása (1908), Trosečníci (1913),
Děti soumraku, »povídky skoro neuvěřitelné« (1918) a
Martin Gaca (1931); kromě toho několik knih pro mládež, mezi
nimi zvláště Poupata (1911) s hojnými rysy
svéživotopisnýmí.

Básníkem z boží milosti mezi těmito společenskými
kronikáři byl František Xaver Svoboda (1860-1943). Narodil
se r. 1860 v Mníšku pod Brdy z venkovské rodiny
středočeské, jejíž kroniku podal v románě »Rozkvět«. Po
technických studiích, které zesílily jeho reální smysl a obrátily
jeho pozornost k jevům a zákonům hmotné skutečnosti
Boudobé, stal se úředníkem městské spořitelny v Praze, kde
byl činný do r. 1911. Silně do osudu i tvorby Svobodovy
zasáhl dlouholetý manželský svazek s básnířkou Růženou.

500