Verlaine a Mallarmé r. 1885 přezvání ne valně přiléhavě
dekadenty, tak se mluví i u nás o české dek a den c i,
sdružené kolem Procházkovy »Moderní revue«, jejímiž
některými fázemi prošli Oto Březina i A. Sova. Název sám
není právě vhodný: zprvu se skrývá za ním nervový a
sensuální impresionismus kořenů vlastně naturalistických, pak
užívá ho za škrabošku lyrika novoromantická, konečně
vyvine se z t. zv. dekadence elegická lyrika, pracující v tuhé
kázni prostředky »parnasistními«. Pouze Jiří Karásek ze
Lvovic prošel všemi těmi stadii, ostatní z lyriků jeho
družiny utkvěli na prvním neb druhém.

V prototyp »českého dekadenta« se vypracoval Jiří
Karásek ze Lvovic (občanským jménem Josef Jiří Antonín
Karásek, * 1871 na Smíchově, po gymnasijních studiích poštovní
úředník, posléze ředitel v ministerstvu pošt v Praze, kde
žije ve výslužbě), jeden ze zakladatelů »Moderní revue«,
významný také jako povídkář, dramatik a kritik.
Karáskova lyrika, uložená do sbírek Zazděná okna (1894),
Sodoma (1895), Kniha aristokratická (1896) a Sexus necans
(1897) [pronikavě zredigoval tyto knihy ve svazcích
Hovory se smrtí (1904) a Sodoma (1905)] opěvovala zprvu
rozklad a zmar, nemoc a tlení, perversi a znechucení lásky.
Sodoma a hřbitov - toť byla ústřední témata lyriky
Karáskovy. Z francouzské dekadentní lyriky, zvláště z
Verlaina, přijal protičasový feudalismus, zálibu pro
středověké katolictví, pro výlučný aristokratismus. Paradoxní
svou erotiku vyhrotil Karásek v odpor k ženě, v sadismus
a pederastii; nihilismus, jenž~prvu byl rázu ryze
smyslového, prohloubil později v ilusionismus, podložený také
dějinnou filosofií. V pozdějších knihách lyriky Endymion
(1909) a Ostrov 'vyhnanců (1912) se ponořil Karásek do
hloubek tragické bolesti z životního osamocení a našel tóny
věčně lidské a ne již jen časově výjimečné. Značně se od
těchto knih liší Písně tulákovy o životě a smrti (1930),
působivé krutou životností a protispolečenským vzdorem.
Umělecky závisí Karásek na moderní francouzské lyrice
dekadentní, později na O. Wildeovi a v ovládání verše jest,
přes kratičkou episodu volného verše, v jádře parnasista
sugestivní hudby a náladové jemnosti; v nejlepších číslech
usiluje o přísnou plastiku verše a se zdarem užívá
tradičních útvarů strofických, jmenovitě sonetů. Jiří Karásek je
básníkem odvratu a útěku z života; odtud opakující se
jednotvárnost jeho poesie, nejsilnější tam, kde si vytváří

468