zahraniC'ní a přimykají se ve volbť l·:mat i v slohov€: úpravě
k obecné středověké konvenci; ani osobitých zážitků, ani
svobodnějších básnických indi"iJualit nelze hledati v
tomto obratném veršování. jež bylo do nedávna omylem
označováno jako poesie vagantská. Také rozkvět hudby na
dvoře lucemburském, kde působili vynikající skladatelé
francouzští. měl značný vliv na rozvoj písňového básnictví
u nás. Od založení university Karlovy nacházíme i u nás
I a ti n s k o u po e s i i žák o v s k o u s hlavními jeiími typy,
básněmi žebravými, pijáckými, satirickými, parcdistickými.
misogynskými a v míře pranepatrné i milostnými. občas
v makaronské směsi latiny a češtiny. Básně ty jsou
zachovány v řadě sborníků. Z takového okruhu pochází i
studentská satira vagantská Pí.seň t'cselé chlldiny.

Z kruhů usedlých scholarů vyšel i přední lyrik
staročeský, básník i hudebník v jedné osobě. mistr Záviše, rod.
ze Záp u Prahy, profesor fakulty artistické. potom
kanovník U po r. 1411): podle jiných zpráv byl autorem
vynikající člen řádu augustiánského v Roudnici. mnich Záviše.
V mládí skládal zpěvy liturgické. před r. 13i9 složil
milostnou píseň ve formě trojdílné Jižf mne t'šč radost
ostá1'á. vynikající vzácn~'m citem pro rytmickou stránku
jazyka a pravým posvěcením citově lyrickým.

Na rozhraní žákovské poesie a lidové písně jsou milostné
skladbičky XIV. a XV. stol.: DřČ1':O sč listem odiet'á,
Andčličkll1'O::koc1w//JÍ a Ztratilaf sem milého a dvě sdtl;//íčka
(alby), lIfil!í ja.s//!í dni, ktc1'llks mi llkmpil a Přcčl'kajl' všil'
zlé stráže.

Nejpěknější hudební skladbou staročeskou jest píseň
Otep myrrh.'l m//čf mój milÚ, symbolická skladba duchovní
z oblasti mystické erotiky, vkládající slovné motivy z
velepísně ~alomounovy do úst dívčích. kdežto souběžné keř
jinocha mladého a keč kmctč starého se z lyriky
přenášejí do úvah náboženských.

Lidového rázu jest baladická píscil o Stemberkot'i. kde
se líčí úkladné přepadení člena rodiny šternberské měšťany
mělnick~·mi. Rozpor šlechty a měšťanstva tvoří sociální
pozadí balady v živém dialogickém tónu.

Po e s i e t e II den ční liší se od starších skladeb
satiricko-mra\'okárn~'ch: vtip její jest s\·obodnější. podání
lehčí, gnomika vybroušená.

Vynikajícím skladatelem v oboru poesie didaktické byl
pan Srnu 'Flaška z Pardubic a Rychmburka (1349-1403),

28