básník bouří mořských i lidských. V prudkém stupňováni
hučí pak zpěv pomsty před námi, Kavkaz, jenž náhle
zestárl, má býti omlazen ho11kou krví obětí Čel"kesových.
Nejde básníku o motivaci vražedných činů strašného
"ah-reka"; všecky plynou z pomstychtivosti. Jedná se spíše zas
o národopisné propracování příběhu, a proto Čech vždy
několika rysy kreslí oběti neúprosného kinžalu, Řeky a Ar~
mény, Židy a Rusy, vyčerpávaje tak až na dno své znalosti
obyvatelstva v Pokavkazí.

Čerkesovo dílo pomsty zastaví se na čas v jeskyni
Ludmilině. Opravdu jen na čas. Ozdravený Čerkes musí se
napíti rozohňujícího nápoje, aby dovršil krvavé své poslání.
Patetický výjev posledního zasvěcení Čerkesova
vznešenému a zároveň nelidskému úkolu mstitelskému patří k těm
vrcholům bás'nického díla Čechova, kde malíř a rétor
podávají si ruku, kde pod mohutnou fugou tragiky hromadné
a kmenové zaniká lyrický v2Jlyk raněného srdce
jednotlivcova. Scéně neubírá významu, že se opírá o předlohu ruskou,
opět o motivicky bohatého "Izmajila beje" od Lermontova.
Izmajilova projížd'ka za podzimního úsvitu, jíž básník za·
hajuje svou "pověst východní", vede od teplé ještě mrtvoly
kozáka.posměvače do aúlu, kde byl hrdi'na prožil svou
mladost. Jestliže zažehl již výšklebek ruského vojáka jiskru
pomstychtivosti v prsou Čerkesových, rozdmýchá ji v di·
voký plamen pohled na rodnou ves, zpustošenou
nepřítelem. Se rtů podrážděného mstitele dere se slavná hrozba
Rusům:

Ne, nelze, by se kliden tvářil,
dokud z jich bílých kostí rek
budoucím věkům v poučení
nevztyčí slavný náhrobek,

a takto pomstí ponížení

své drahé vlasti potomek."

Čechův Čerkes přisaháruským uchvatitelům na koranu
pomstu po prvé, když soukmenovci jeho nuceně se stěhují
do tureckého vyhnanství:

111