každý jej rád vidí, řeč jeho slyší, takový(' vdmi &nadně
a velmi mnoho jich svým pohleděním zraní a ušlechtilostí
zraku svého zjímá; prší z jeho zřítelnice jiskry k zapálení
mnohých srdcí."

A přece Blahoslav se sám nevzdává ani smyslovým
touhám zrakové své náklonnosti, ani renesančním lákadlům
zevního světa. Již tato knížka, zrozená z opravdovosti
upřímného mládí, jest sebeobranou proti všem těm
svodům. Jejím nejvlastnějším předmětem jest mravní zápas
zraku a svědomí, mluveno vlastními slovy Blahoslavovými,
čili, přeloženo do názvosloví filosofického, boj mezi naivním
realismem renesance a křeSťanským supranaturalismem;
Blahoslav nebyl by věru synem Jednoty, kdyby nebyl
přisoudil vítězství "volajícímu a křičícímu svědomí" nad
lehkověrným zrakem. Ušlechtilý půvab stvořených věcí neplatí
nic sám o sobě, nýbrž teprve zrcadlí-li se v něm
pozorovateli duch Tvůrcův; oko, tato perla drahá a krásná v
prstenu zlatém těla lidského, zůstává zdrávo a neporušeno, pouze
tenkráte, když se obrací od klamavé skutečnosti zevnější
vždy znovu do duševního světa. Hned na počátku své
pouti, nejinak než syn Alkmenin, ocítá se takto Blahoslav
na křižovatce, kde se rozbíhá renesanční cesta smyslové a
tvarové ro~koše a refonnační dráha mravně duchového
poznání: ačkoliv jeho bystrý zrak pronikl k červánkům teplého
dne, které ~latily onen směr, neváhal a rozhodl se pro tuto
stezku. Od té chvíle jest jeho zrak, který by byl býval
výtvarně založeného milovníka přírody málem učinil
radostným synem země, stále ovládán křesťanskou kázní: na
vnady a vděky všeho stvoření pohlíží alegoricky a mravoučně,
hledaje tam bud' podobenství zjevů duchovních neb
pomůcky k jistějšímu osvojení pravd morálních; svěží krása
rozkvetlé přírody básníků starověkým, které zlákal Satan
pro své dílo marným půvabem světa, aby v něm hledali
obrazy a důkazy jeho moci.

Bratrský myslitel zkrotil a ochočil takto mohutné své na·
dání zrakové, .nedovedl ho však potlačiti. Každá jeho věta
podává důk~ O Blahos1avověscihopnosti visuámí, a proto

18