DOSLOV

celé mužství Emila Šarocha, jenž se jako patricij-diletant usadil
v rodném venkovském městě, zde uzavřel manželství, dostal
syna, prožil ženinu nevěru a její smrt, ale zato zůstáváme na
pochybnostech, zda tragedie spisovatelova Dům žen měla
předcházeti přímo před milostnou resignací, jež sluje Marie
Brandlerovd, a zda se z cesty z Drážďan do Prahy, na níž odmítl
nabídnutou ruku zachránkyně,a po návštěvě svého synka obrátil přímo
domů, aby tam nadešla Smrt Emila Šarocha. Nové motivy se
stále vynořují, a souvislost jejich s dosavadním proudem dějovým
není vždy patrna. Emil Šaroch, spisovatel, který se na tak dlouho
odmlčel, učiní románem o Domě žen (s problémem krutého
dítěte a sebeoklamávajícího mateřství citu nikoliv krve v
popředí) nový a poslední literární pokus, jenž naprosto nedovede
zaplašiti jeho děsu z prázdna. Inspirační přítomnost
mladoněmecké hrdinky Charlotty Stieglitzové ukazuje, že i Emil Šaroch
jest duchem doma v době, v níž Václav Šaroch byl poznal
tyranobijce Blumenthala i národovce Hanse Honiga a kdy se
svou mladou chotí navštívil H. Heina v jeho žíněnkové hrobce
pařížské, ale jak tato německá Alkestis - patrně
symbolickyobrážela intimní osud Emila Šarocha, není docela jasno. Zato
úloha doktora Roka, jehož ironické slovo zpečetí konec románu
o Domě žen, nepřipouští pochyb - tol muž, který ztroskotal
Emilovo manželství.

Zdá se, že závěr Dům žen připravuje rozloučení Emilovo
s životem, které možno označiti také jako rozhodnutí, že se
hrdina, zúčtovavší s životem, sám vystaví jako dobrovolná obět
děsu z prázdna, který jej přerostl. Zničiv s posledním rukopisem
všecky aspirace a iluse básníka, rád by se před koncem ještě na
rozloučenou zabýval mladostí, nejprve mladostí děda Václava,