MU2ovl" A OSUDY.

405

mocmcl lllUŽOVOU a která vnesla první úsměv do
chmur ledové doby a o Hvidbjornově milence Vaar,
jež jala se po prvé rolničitia vařiti, a jejíž mírné a
měkké rysy po její smrti na obranu dítěte nalezl
Hvidbjorn ve tváři měsíce" ... zdá se, jako by sám
zelenavý okraj ledovce, obklopujícího azavirajícího
bytí Seveřanů, jihl, když básník s teplem, blízkým
intimní lyrice Verhaerenově, velebí ženu pomocnici,
roditelku, zachovávatelku a tichou vynálezkyni.

Přes tyto mollové tóny, které se podobají
teplým a růžovým zábleskům letního slunce v
ledové krajině, vložil Jensen do knihy všecku krutou
a tvrdou přísnost svého selského mužství a severského
pantragismu: podmínkou vývoje a vzestupu jest boj
o život s ukrutnou přírodou a nekonečnými
překážkami, plodnou inspirací vynalézavého mozku jest
sebeobrana, školou vůle a samostatnosti jest vzdorná
a vzpurná samota, vynucená prokletím psancovým.
Oba hrdinové, Dreng i Hvídbjorn, jsou vrahy a
proklatci, kteří byli z bratrského tábora vyvrženi, ježto
násilnicky zneuctili rodový zákon; oba neznají
slitování a mstí se až k zchytralému ukrutenství; oba
osvěžují si rádi okoralé rty a malátné svaly douškem
čerstvé lidské krve. Dvojí živelné určení, dramaticky
znepřátelené, pálí je po celý život v žilách a pohání
jejich kroky: obrana proti ledovci, jenž jest
přirozenou hranicí jejich bytí a nebytí, a touha po získání
ztraceného ohně, který by zajiskřil a zahřál v
studené temnotě nekonečných nocí a zim. I několik
vlídnějšich hlasll určuje jim cestu: matná vzpomínka
na tropickou přírodu, toužebný sen o moři dlouho
nedosažitelném, tucha spříznění s kmeny v jižních
krajinách} Ostatek však jest zápas se zimou a nocí,
se zvěří a-s~nepoddajnou surovinou kamene, kosti a
rohu, zápas, jenž z psance vydaného na pospas živlům
učiní posléze bezpečného a vědoucího pána přírody: