296

ARNE NOVÁK:

2.

o Lessingovi, jako o všech velkých kriticích, jež
vykládá a rozmělňuje škola, rozšířilo se dvoji, na
první pohled protichůdné, avšak v podstatě shodné
mínění. Starší professoři, stoupenci esthetického
dogmatismu, učí o něm, že v knihách, bohužel
zlomkovitých, probral empiricky všecka umění é;l .vztyčil
pronězákony,podnes obecně platné; v "Laokoontu"
a v "Hamburské dramaturgii" dány desky hodnot.
Nikoliv - odpovídají jim mladší professoři ze školy
historické - mýlíte se, pánové; Lessing sice zasáhl
s obdivuhodnou všestrannosti do hlavních odvětví
věd a. uměl1í,. ale pravidla, jež tu odvodil, nejsou
normami,cIÍýbrž pouze výsledky dobově podmíněných
a zkušebním maferiálerii<:>bmezených názorů; dnes
neplatí již ... jsme dále, bohudík, dále (a historicky
vzdělaní professoři vzhlížejí se zálibně v sobě samých
a ve svých vymoženostech).

Ale s tímto důkladným systematikem,
pracujícím a dávajícím zákony etapu za etapou, pěkně
promyšleně, methodícky, se zřetelem ke konečné
úplnosti, nemá skutečný Lessing pranic společného. Tak
pracuje snad školský esthetik, jenž chce žákům a
ctitelům zanechati památkou promyšlet1ou a na všecka
umění užitou nauku, ale kritik? Ať prožívá kritický
svůj osud spíše intellektuálně či spíše smyslově,
pojímá jej jako vzrušené drama duševních
dobrodružství, nezná a nemůže předem znáti zevních
intellektuálních popudů, které uvedou jeho nitro v ruch a
var, právě jako nezná básník motivů a látek, jež
naplní jednou svojí visí života. Dílo, jež kritika zaujme,
spisovatel, do jehož bytosti se večte a vmyslí,
problém, k jehož řešení přispěje, nejsou nic více než
dobrodružstvtmi jeho intellektu a sensibility.