Se svatebčany zároveň táhly děti do statku. Dívaly se, kterak se
sedá ke stolu "nevěstinskému" a dvěma "přátelským", kterak se
nosí jídlo za jídlem a hojně popíjí, kterak nejstarší družička,
Milka Melšova, chce družbovi pentličku na ručníku rozvázdti,
toho za hlučného smíchu nedovede a vyplatit se musí, kterak Jan
Janko "na kolíbku" sbírá a renčníky i dvacetníky jen jen na
talíř mu padají. To vše děti a zvláště zvědavá Máňa ještě
zahlédly, ač se jim oči povážlivě klížiti počaly - táhloť na desátou
hodinu a tma byla čirá.

Ale pak, když již po "ídle" bylo a tetka Blažková Helenku svou
kamsi na strop před ženami schovávala, - tu již děti spaly na
drnu pod okny seknice. Panímáma Blažková, která byla právě
s ostatními starosvatbími a ženami starou "ve.inenkářku" Paťavku
peřinami z předu i ze zadu vycpávala, aby byla hodně škaredá,
až ji ženichovi prodávati budou a k tomu měla Helenku, nevěstu,
vyhledati a očepiti - byla velmi nemile překvapena, když jí
kdosi oznamoval, že její děcka "ven" na drnu spějí. "Cak
tť:ďkomejc s nima? Dom zavíst ich nemůžu," uvažovala, "půlnoc
táhne, je čas, abychme nevestu očetyly. Zatrápený ďouče, vona
do noci tu vostat musila - co dneskom se náš už namrzela I"
hněvala se na Máňu. Blažková, švakrová, z nesnází jí pomohla,
nabídnuvši se, že mohou děti na postýlku v komoře přespati.
"My postýlka třeba nemáme, švakrová, po čepení to pude do
hospody tancovat a přede dnem se nevrátí žádnej, zatím rlt:cka
dom vypravíme." Blažková z hráze spěšně ven vyšla, Kačku a
Bobše jednoho po druhém, aby svatebčané ničeho nepozorovali,
do komory odnesla a Máňu vzbudila, by za ní šla. Holka hyl a
jako u vyjevení; nepoznávala, kde se nachází a potácela se za
matkou, vzpomínajíc, co se s ní dělo a děje. Blažková, uloživši
děti do širokého postýlku, vrátila se k úřadu staré svarde, jenž
ještě mnohou práci jí ukládal a který dosud, nejsouc ani bohatou
Pod skalskou ani Horačkou zahanbována, k všeobecné spokojenosti
byla zastávala.

Mladší děti Blažkovy spaly jako když je do vody hodí,
přenášení jich nevzbudilo; za to Máňa, byvši vzrušena, ihned do spaní
dostati se nemohla. Vzpomněla si již, co se s ní dálo, - že asi
za nahlížení do osvětlených okének usnula, jsouc po dnešní pouti
a příhodě všecka ztrmácena a jako ubita. Zdali pak se s ní matka
zítra pro to vaditi nebude - a zdali již zapomněla, že se s
uzlíkem tak omeškala? Och, byl to dnes den - plný nehod a zase
plný zajímavosti. Až tohle všechno krejčímu Zemanovi u lesa
vypoví - ten se podiví - a jistě ji polituje! S myšlenkou na
tohoto svého laskavého přítele Máňa Blažků konečně přece usnula.

37