Z rána před svatbou.
(Z knihy "Olomky žuly".)

Nebylo divu, že byla celá Budislav již po nějaký týden všecka
poblázněná, a že se veškeré hovory, zvláště žen a dětí dotýkaly
jediného předmětu. Hospodáři méně o tom rokovali, jak bude
platiti oves, žito a jeřice, než co asi Blažek na Budislávku dá
dceři, Helence, jaký "vejmenek" udělají si staří v "krčmě", a
jak bude se zápisem. Bedlivé hospodyně, jakoby pojednou
zapomínaly si sdělovati, zdali se len zvedl, jaká bude otava a
nehnijou-li "bandory"; spíše měly o to starost, kolik bude "starých
svardí", kdo "starou svarde" bude, jaké si ne vesta pořídila bty
a jestliže jí je krejčí Zeman pod lesem v čas ušije a vyšije, která
"ďouka" bude nejstarší družicí, po kolika věrtelích mouky napekli
u Blažků koláčů a s kolikerým "skládáním". Děti konečně, jež
v tento čas (počátkem září) již pilně o škole si vypravovávaly, a
stavení "na skalách" okukovaly, kde již po několik let pan učitel
Bulva stále vyučoval aneb hádaly, na kterém jarmarce koupí jim
máma "písmeno", rohožovou mošenku, či truhlík na záda, -
nechaly školu a učení stranou a raději těšily se na koláče a
výslužku, kterou jim do stavení donesou, umlouvaly se, kam se
postaví, aby svatbu dobře viděly a kterak za večera vylezou i na
některou besídku, by neušel jim tanec v hospodě. Jindy na pastvě
u ohníčků, aneb v lese na brusinkách dost mívaly děti o tom řečí,
jak je dobře, že se v sněhu neboli v blátě nemusejí plahočiti
helveti do Proseče a katolíci do Mladočova, jako děd a bába, otec
i matka činili, aniž tísniti se v úzkých světničkách u pantátů
Kerharta, Zerzánka a Najmona, kteří kdysi děti budislavské a
kameno-sedlištské dobrovolně vyučovali, když právě nic lepšího na
práci neměli. Libovaly si, že je u pana učitele "na skalách"
sednice veliká, že se tam pěkně ohřej ou, dříví školního, že dost a
dost dávají "páni ve meste", - ale nyní všecka ta školní
budoucnost ustupovala před velikou a slavnou ve vesnici chystanou
svatbou.

Budislav se Sedlištěmi těsně s ní souvisícími má stavení počet
veliký, z nichž do roka ubírá se vždy několik svateb buď do
farního, vysokC' ?oloženého kostelíčka v Mladočově aneb v dům
Páně v Prosečí. Ale že většina živností jsou chalupy a baráky,
statků pak je málo, maloučko, bývají to svatby skromnoučké a
dcera ze statku vdává se jednou za onoho času. A tentokráte
spojovaly se svými dětmi dvě z předních rodin vesnice - jest-li
kdy, bude tentokráte "svarba slauná"! Rod Krčmářdv tak dlouho

18