mu ji ani matka ani otec vysvětlit? Ve škole?
Tam je teprv pravý labyrint, z něhož někdy ško.
lák i s panem učitelem cestu najít nemi'Jže. A tak
zajdou mnohé vlohy, že jim žádný na pravou
cestu pomoci nemůže. Myslím tedy, že by se ne·
měla matka jen pro sebe učit, ale pro své děti I

Byl by čas, aby ženy přestaly myslit, že jsou
na světě jen pro parádul -Každá musí dle své
možnosti vyplnit částečky v nesmírném řetězťl
člověčenstva I A nyní je k tomu doba I Má-Ii být
chrám naší národnosti na obdiv světu, a chceme-Ii,
aby naše děti v něm "Te deum" zpívaly, nesmíme
zahálčivě ruce do klína vložít a na muže zevlovat,
jak pracně po kaménku na něj snáší. V našich
rukou leží poklady, a neměly by je matky chovat,
aby jimi cizí roucho zdobily, ale raději je vložit
do zdi vlastního chrámu, by se co jasné slunce
zaskvěl. Nenít k tomu nic jiného potřebí než
lásky I Mnohá by řekla: "Co jen chce? vždy!
mluvíme česky a dáváme dětí česky učit." To je
láska jen tak ledabylo, jako když se řekne: •• Já
mám toho člověka ráda, ani nevím sama proč a
zač." S tou není vlasti pomožíno I Tu musíme
milovat z přesvědčení, musíme ji znát skrz na skrz,
musime vědět, k jakému cíli a konci ji milujeme,
a tu vroucí vědomou lásku musíme dětem do srdce
vštípit. Takovou nevyvrátí hrom a bouře, a směle
se mohou na ní skály zakládat. 'Když by takto
české ženy svůj úkol vykonaly a naše plémě by
k vítězství "Halleluja" volalo, pak by se mohly
beze vší chlouby mužům po boku postavit a směle
říci: "My k té slávě také přispěly I"

44