je asi dobrý čtveračiJta. Co pak skládá?" ptal se
a ukázal na našeho Celakovského. .

I jdu, vezrJtu ,,0 h I a spí sní čes k Ý ch"
a přečtu mu "Ceského sedláka". .
. "Vždyf jsem si to myslil, že to bude něco
takového, to mu z očí kouká," tak řekl a pustil
se do srdečného smíchu.

A tak na každém něco posoudil, ale nejvíc
se mu líbilo, že má také jeden z těch pánu
rozdělené vlasy jako sedlák.

Dlouho jsem se s ním ještě bavila a pořád
jsem měla co odpovídat. Když odcházel,
nařizovala jsem mu, aby nečetl knihu jen sám pro sebe.
. "To není starost I Nač bych to pro sebe čtal?
Kdybych neměl také jiným povědět, co je hezké,

ani by mě to netěšilo." .•

Podala jsem s úctou sedláku, jejž hloupým
nazývají ruku, a přikázala mu, aby přišel brzy
zase.

"Česká Včela" z 31./IIl. 1846, č. 26.

10.

DJ·ž dříve jednou 'stala se zmínka, že jsem
chtěla, aby se u mne každr.lu neděli
odJ poledne několik městských dívek
scházelo, že bych jim jednu neb dvě hodiny
čítala. Slíbily, že jedna druhé řekne a že přijdou;
první neděli jich přišlo tedy pět - a to byl
za·čátek i konec - více nepřišly. Dále jsem pona·
vrhla několika dívkám, kdyby se chtěly ůčit psát'.

40