svěřil· mi rychtář, že řekl některým sousedťlm, až
bude po venkovské práci, aby k němu přišli na
"h e j tu" (hejta je návštěva, také t á č k y nebo
lt r á t k y, když hrají), že jim bude číst o starých
Ceších, jak do země přišli; také mi slíbil, že dá
jednou odpoledne přástvu, abych přišla poslechnout,
jak umějí "děvky" zpívati.

Mluvila jsem také s jednou selkou z Lužice;
v řeči přišlo na ourodu. Když mi pravila, že mají
už všecko zaseto a urovnáno na polích, řekla jsem
hned, jak to zde způsob: "Obroď Pánbůhl" ˆ
"Dejžto Pánbúh, vás taky I" odpověděla ona.
"Ale letos bude asi zle, nastává nám drahý rok,
to prorokujou myši; běhá jich na poli jako
čečetek. Zlatá matko, už jsem si kolikráte zpomněla,
co;Přemysl prorokoval. Když přišli pro něho čeští
páni a on musel k Libuši jít, řekl: Kdyby.ste mě
byli nechali dovorat brázdu, nebyla by v Cechách
nikdy nouze, tak ale nebude se vám často ani
chleba dostávat. A věru, již se kolikráte
nedostávalo." - Ta .• děla přece něco z historie, což tu
je pravouvzá·cností.

"K." ze 6.jXlI. 1845, Č. 146.

5.

rE]aždé město pamatuje několik ohňů, jimiž
K popelem lehlo. Takovým neštěstím stane
se přestávka v paměti lidské, minulost
se oddělí od přítomnosti a pravda i báje
splynou v jedno. U mne sedí stařičká žena a vy-