uměli, uskutečňovali shodně požadavek českosti v umění
českém. Lidové zkazky, většinou kořenů katolicky
legendárních i samorostle zkombinované náměty, opírající se tu
i tam o starší knižní podání poskytly přese všecku pečlivou
objektivisaci Nerudoví dosti příležitosti, aby diskretně
napověděl své citové vztahy nejdůvěrnější, zvláště nehasnoucí
lásku k matce a neukojenou touhu po dítěti a jeho prosté
něze; také poměr k národu, propukající i zde mimo vše
nadání, nabyl nyní spojitosti s citem synovským. Nad
"Balladami a romancemi" ,knihou vlídné pohody a zlatého
úsměvu, klene se klidná obloha letního podvečera, do něhož voní
mateřídouška z rodných mezí, bzučí včela nesoucí med
do úle, zvoní zbožné klekání - úplný smír se životem
jest proveden jako závěrečné slovo humoristy lidumila,
humoristy myslitele.

Nerudova potřeba básnické sdílnosti o citech srdce
zrazeného osudem a přece vzpínajícího se znovu po pozdním
štěstí nebyla ukojena ani nápovědmi "Kosmických písní",
ani legendárními symboly "Ballad a romancí", nýbrž
vymáhala na básníku skoupě zdrženlivém plného průchodu.
Neruda pře oraný pluhem choroby a bolesti, odhodlal se
k tomu dosti pozdě, když procitl v podzimní samotě z
krátkého letního opojení šumavských prázdnin a z prudkého
dobrodružství pozdní erotiky •.• tehdy v "Prost~'ch
motivech" (1883) shrnul cyklicky v písních a malbách rok
svého vnitřního života, členěný a odstu pnovaný přirozeně
čtyřmi ročními dobami. S velkou životní i uměleckou
zkušeností vrátil se k lyrické metodě, o kterou se pokoušel
již v "Knihách veršů", zobraziti totiž duševní dějstva
obdobami z přírody na dotvrzenou moderního poznatku
básnického i malířského, že krajina jest stavem duše;
i tentokráte, na rozdíl od šťastného venkovana Vít. Hálka,
jehož předčasného skonu právě nyní vzpomněl, blížil se
k přírodě s upiatou skepsí nedůvěřivého dítěte městského.
Ale jak vyrostl lyrik "Prostých motivů" nad zkoušejícího

2'2