humor, ke kterému Neruda dozrál v odříkavé moudrosti
brzo po čtyřicítce: šumné veselí a perlivý rozmar
vyvěrají u něho jednak z rovnováhy praktického mudrce,
jednak z bohatého citu laskavého humanisty, jednak též
ze širokého básnického pochopení všeho, co jest lidské
a příliš lidské. Jako u všech pravých humoristů zalesknou
lle často také u Nerudy pod úsměvem slzy, a příběh na
pohled jenom směšný nabývá při hlubším proniknutí
dosahu tragikomického.

Dvě drobné lmižečky zahajují Nerudovu zralou prósu
povídko vou. ° obou se vrstevníkům zdálo, jakoby byly
vznikly jen jako doplňkem k větším cyklům
feuilletonistickým: "Různé lidi" (1871), ostře to kreslené album
postava povah z mezinárodni směsice z Podunají a na
východě, si přinesl Neruda zároveň s "Obrazy z ciziny"
ll: velké své pouti světové; "Trhany" (1871),
brethartovský to cyklus "bývalých" lidí s kořennou českou
příchutí, psal jako novinářský ~pravodaj stejným perem,
které současně v "Pražských obrázcích" ostře a věrně
zachycovalo povržené typy pražské společenské spodiny.
Zcela jiného rázu jest vrchol Nerudovy výpravné prósy
"Povídky malostranské" (1878). Jenom jediná, nejdelší,
avšak nejméně zdařilá a soustředěná práce s prvky
svéživotopisnými, "Týden v tichém domě", jest ohlasem
Nerudovy mladosti, ale celek zrcadlí vyspělého muže i umělce.
Elegická vzpomínka na dějiště dětských let pomáhala
Nerudovi křísiti svérázné postavy staropražské zpravidla
na rozhraní komiky a tragičností, nejednou s hlubším
symbolickým neb alespoň typickým rysem v osudu; mistr
karakteristiky dovedl hovorem i pohybem zachytiti jejich
genrový svéráz; náladový malíř rozumějící mluvě věcí,
obklopil je jednotným životním prostředim, které je
podmiňuje a utváří; takto se v rušném pohybu zvedá před
čtenářem svébytný celek, v sobě uzavřený a přece
pravdivě lidový, s nímž se bavíme a radujeme, ale občas 160

19