ným pádem reakce přihlašovali se mladí a čilí dědicové
těchto ideí a projevovali se jako uvědomělí členové
sourodé generace, která v chlapeckých létech zažila rok 1848
a nyní dozrávala k plodnému jinošství. Mladí ti
bouřliváci básničtí i političtí, připojili k českému máchovskému
a havlíčkovskému dědictví plodné prvky převzaté z
pokročilé Evropy západní: zájem o společenskou
emancipaci tříd hospodářsky utištěných, reformní pochopení
mravních otázek, smysl pro životní práva ženina; vedle
básnictví a novinářství považovali kritiku za zvláště dů·
ležitou složku písemnictví; zavrhovali romantiku a
přikláněli se k realismu, který pronikavě studuje a nepokrytě
líčí život až do jeho utajených záhybů; proti citovosti se
bránili zkumným, někdy i posměšným rozumem. Nejprve
se zorganisovalo toto pokolení literárně, vytknuvši za
prudkých srážek svůj rozpor se staršími spisovateli; když
obnovený konstitucionalismus v Rakousku uvolnil
politický tisk, vystoupili mladí literáti také v sevřeném šiku
žurnalistickém. Tato opravdu hrdinská generace, jež
vlastně založila moderní písemnictví české, nazvala se
sama "Májovou", velice příznačně podle almanachu
"Máje", kterým se r. 1858 hned při ustavení přihlásila ke K.
H. Máchoví.

Za vůdce tohoto pokolení byl od sama počátku obecně
považován básník a kritik, novinář a polemik Jan Neruda,
zároveň svérázná osobnost i důmyslný organisátor. Na
rozdíl od většiny českých básníků, kteří přišli z venkova,
byl JanNeruda pražské dítě; jako syn kantinského
Antonína a posluhovačky Barbory narodil se dne 10. července
1834 v újezdských kasárnách na Malé Straně a celé
chlapectví i jinošství ztrávil v Ostruhové ulici pod královským
hradem; tam započal i svou činnost slovesnou v
památném domě "u dvou slunců" Č. p. 233. Méně než
starodávná Praha tradiční, v jejíchž chrámových a církevních
náladách žila Nerudova prostoduše nábožná matka,
pli
8