jest ve svém vývoji rozhodně silným podílem, jejž
v naši moderni kultuře maji ženy, od té doby, co v lite·
raturu zasahuje velké společenské hnuti, ženina
emancipace. Ner~dou a o pokoleni později J. S. Macharem
vstupuji do naši poesie .po prvé synové
-tUdy--.pr.olet~ř_llké a zahajujinovÝllměr: odpor k tradici, úctu
k drsné skutečnosti, dravou kritiku ustáleného
společenského zřizeni: nebylo by tu nemístno mluviti o
literatuře pátého stavu. Jiný proud se přivalil, když se
v literatuře, vytvářené dotud téměř výlučně
odchovanci humanistických škol, přihJásili
spisov.atdévl;děl.ll.ni_tec_~!licky; stači vysloviti jména Jal,iuba.t\rbesa,
M. A. Šimáčka neb F. X. Svobody, aby vysvitl
rozdlživotniho pojetí i psychologického podání, a aby ob·
jasněno bylo pronikáni nové vládnoucí vrstvy
společenské, techniků a mechanikův.

Ještě dřive než vysloven byl v kritice požadavek.
aby sledován byl v I i v p o I i t i c k é hop r
os tře d i, bylo dovozováno, jak politické názory
přispiva'fi k vytváření literatury; byl to úhelný kámen
slovesné kritiky v politicky zaujatém obdobi mezi
dvěma revolucemi 1830-1848. Pisemnictvi oné
periody bylo v přikrém protikladu k předchozí době
reakčni, právě jako ve Francii umě ni vzniklé za Velké
revoluce venkoncem se lišilo od výtvoru z časů
neobmezené monarchie. Stejně u nás: vývoj naší
novodobé slovesnosti má své pozadí politické; po násilné
tišině předbřeznové následuje kvas a ruch revoluční,
po něm mdloba údobí reakčního, nový rozkvět
ústavního liberalismu atd. Mluvě o politickém prostředí,
nemíni však sociologický kritik úhrn názorů
politických, hlásaných v dílech slovesných, nýbrž chce
ukázati, jak politické poměry podmiňovaly karakter
písemnictví a nenechá bez povšimnuti, zda od pol~

58