ladově, jest to první ze »Zpěvů pátečních«/ hymnické
patos, verbalistická nádhera, myšlenkový lyrismus
řadí báseň, zcela různorodou v rámci» Ballad a
romancí«, přímo k několika rétorickým fugám »Písní
kosmických«. Již tu marně pokouší se N eruda svou
rozlomenou subjektivitu spoutat epickou fabulací, krajinářskou
výzdobou, a tak bude dvojnásobně i ve »Zpěvech
pátečních«, z nichž nejstarší časově se těsně druží k
tomuto temnému šumavskému motivu. Tři ze »Zpěvů
pátečních« jsou přímo obnažené zkrvácené konfese:
báseň »Ecce homo«, v níž leží klíč celého cyklu/
slavná syntésa Nerudova citového života »Láska« 2l
konečně i melancholická modlitba »Anděl strážce«, ta
zvláštní směs naivnosti dětské a smutku stařeckého.
Jestliže v předposledním z »Prostých motivů« Nerudova
touha, aby »ve smrti žhnul ještě jeho duch a jeho ctnost
jako červánky kolem země«, zkameněla v přísný obraz
veliké pýchy a krásy, chvěje se tuto již jen v nepokryté,
palčivé muce:

»Já nedím: ,Bohu dík, Jsem lepší jinýchl'
Kdož smí se přímit, než se život zhroutí,
než poslední doběhne z hodin stinných,
že cesty kal mu roucho neposmoutí?«

A úryvek osobní zpovědi chová každá z ostatních
básní, takže ještě před odchodem v pregnantních ná.
p~vědech a ve výmluvných narážkách zjeví se celý
N erudův život. Chudičké dětství sociálního vyvržence
3abolí Ještě jednou, a matčiny oči zase upokojí. Junácké

97