a-přehodnotil. Způsob, jakým Neruda pojal do »Knih
veršůc lyrickou trest »Hřbitovního kvítíc, obráží celý
jeho umělecký i lidský vzrůst za desetiletí. Od formy
lyrického deníku, jež ovládá první vydání
»Hřbitovního kvítí«, dostal se Neruda k vyššímu a složitějšímu
útvaru poetickému, k lyrickým cyklům seřaděným podle
základních motivů. Proto, vyloučiv z první své knihy
polovinu, rozložil ostatek do čtyř kruhů »Ze srdce«,
»2 divokých lásek«, »Při zpu~těných strunách«, »Ze
hřbitova«, položených soustředně, takže prvý okruh za.
bírá lyriku čistě intimní, poslední však meditaci a refleksi
společenskou i kosmickou. Neruda neodcizil se svojí
minulosti do té míry, aby jí nerozuměl již - jinak by
nebyl vložil mezi úryvky »Hřbitovního kvítí« některá
lyrická čísla zbrocená ještě teplou krví čerstvého
utrpení (tak pie~u »Jen matko »Náděj« zůstaň tec,
nebo dvě nezapomenutelné zpovědi hořkého milence
»Moje srdce jest jak pozdní podzim zvadlýe a »Ach
přišla láska s milým žebroněním«); ale stál nad ní jíž
tolik, že mohl ji ovládací uměleckou inteligencí, tou
podivuhodnou silou, vychovanou ve škole přísné
kázrtě, již marně hledáme u jeho současníků.

Ctou=li se vedle starších částí »Hřbitovního kvítíc
lyrická čísla, která Neruda napsal v šedesátých
letech, vycítí vnitřní sluch umělecký okamžitě podstat.
ný rozdíl těchto dvou skupin, náladově i meditačně
namnoze co nejúže zpřízněných: z »Elegických hří.
ček«, z cyklu »Z krajee, z »Mých efemerekea z nově
zařazených »Lístků hřbitovního kvítí« zaznívá neza·
pomenutelně osobitá a neobyčejně vroucí melodie

58