protináboženského, byl školou i konviktem vychováván ve
zkostnatělém dogmatismu, v liturgii povrchně pozlátkové a v mravouce
stiíedověce asketické; mladistvý obdivovatel husitství a bratrstVí
veden byl učiteli a dozorci, v nichž stále ještě trvaly tradice náboženské
a státní reakce, k tomu, aby v nejslavnější době svého národa
spatřoval nejen omyl, ale přímo osudné neštěstí a aby potlačení vzpoury
proticísařských kacířů pokládal za štěstí své vlasti. Ze spolehlivé a
upřímné zpovědi, jakou jsou vzpomínky na klementinská léta v pozdní
autobiografické skladbě »Druhém květu«, poznáváme, jak hluboko
zasahovaly tyto krise, jež znamenaly mnohem více než pouhé otřesy
puberty, probírající se nábožensky. Dorůstající hoch postřeh oval se
zahanbením, kterak jeho milovaný otec, nenávidějící tolik násilí
státního a církevního, nutí syna z důvodu hmotllého prospěchu, aby se
podřídil v mlčenlivé pokoře svJ"m kněžským chlebodárcům a
vychovatelům a poslouchal jích podle starého požadavku iesllitského.
Rozhlížeje se kolem sebe, pozoroval bystrý jinoch, že národ, pyšnícI se
zevně politickou nezávislostí svých dějin a husitským hrdinstvím
svých předků, žije po otrocku ve službách Vídně a Říma a zapírá
krok za krokem slavnou svou minulost. Vytýkal sám sobě, že nemá
odvahy býti důsledným) fa statečným a že neumí osvědčiti svého
přesvědčení ani odchodem z konviktu jako někteří ze soudruhů; stíhal
se sám výčitkou, že ohled na rodiče, zřetele hmotné, mravní
neodhodlanost převyšují v něm přesvědčení založené na poznatcích z
národních dějin, na přemýšlení filosofickém a na etickém sebezkumu.
SnaJ přistoupil ještě další motiv rodinný. Životopisec básníkův alespoň
upozorňuje,že v době, !kdy koncipován byl » Václav z Michalovic«,
by I Cechův bratr Miloš vysvěcen na kněze, ale záhy mimo otcovu vůli
přestoupil na víru starokatolickou; prožil patrně mnohem reálněji a
prudčejí náboženské konflikty, které Cechovým nitrem zmítaly v
klementinském konviktě. Takto se přidružil k tragickému protikladu
dějinnému, prožívanému před obrazem Prahy protireformační, stejně mocný
konflikt kořenů osobních a nu tkal jakožto bolestná inspirace, aby mu
básník dal tvar, a to nejraději z látky, prosycené českým životem
v době pobělohorské.

K látce samé přistupoval Svatopluk Cech zcela iinak\1.1eŽ k dějinám
husitským. Místo velkorysého podání dalekých: rozhledů; ale zároveň
s kritickým prohloubením, iaké pro dobu Žižkovu a Roháčovu
nachá22