slavnou zkoušku svého života v lásce k nevinné dívce. Též slohově
ndleží obě skladby těšně k sobě, slučuifť v celek napolo epický,
napolo dramatický s prudkým líčením dějinné katastrofy vášnivý důraz
filosofického rozhovoru o prazáhadách vesmíru a užívají při tom
široce vzdutého výrazu rétorického, jehož skvělé posáže jsou občas
přeryty písňovými vložkami. V »Adamitech,<, díle znamenitého
rozsahu, jest vše rozvedeno do rozměrú monumentálních, v »Andělu«,
lleveJiké skladbě o několika scéllách, básník pouze stručně nadhodil
a nedořešil palčivé problémy, docílil však při tom jasné jednoduchosti
a vzdušného vzletu. Mluveno analogií: »Anděl« stOjí v témže
poměl II k »Adamitům«, jako »Nebesa a země« ke »Kainovi~(, časově,
myšlenkově, umělecky.

Čr.ch;1v biblicky sen utkán jest ze tří hlavních složek: první jest
zrození Anděla ze soucitné slzy Hospodinovy; druhou láska Andělova
k pozemšfance, jež přivodí Andělův pád; třetí potopa světa a
zachráněni N,)emovo. Motiv první, v podstatě nebiblický, zpracoval nejprve
ViR,ny; motiv druhý jest vůbec jádrem andělské poesie u Byrona,
M.oora neb Lamartina; Čech přidržel se však zřejmě řešení Byronova,
u něhož andělův p,id sloučen organicky s potopou světa. Mladý básník
čet;ký, prožívající právě svůj metafysický var a hořečku titanskou,
vložil do látky ještě prvek další: Satanův skeptický- odpor proti
Andělovu idealismu, a tím přiblížil se oněm mysteriím, kde přiřčell
podstatný úkol prokletým duchům vzpoury, Lermontovu spíše než
Vignymu. Každý ze základních těch motivů vypIiíuje u Čecha zhruba
jeden zpěv, jejž možno nazvati též dějstvím, neboť biblický se:1 má
(rlvar scénický; nezdařilo se však básníku, alespoň v závěru básně,
rozuzliti dokonale tyto dějové a myšlenkové útky.

;>Anděl« začíná se prologem v nebi. Biblický- řlospodin, jenž u
většiny básníků projevuje svou vůli pouze ústy okřídlený'ch poslů, mluví
ti Svatopluka Čecha přímo. Jako v předzpěvu »Fausta« tichnou sb'ary
andělské, aby sám Bůh pronesl řeč, kterou poeta označuje jako
parahasi slov Genese »Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a
bolest měl v srdci svém«. Slohy, jimiž se rozvádí příčina žalu božího,
líčí v mocné gradaci stvoření světa se zřetelnou příklonou k
biblickému podání a kupí důvody, proč se řlospodin rozhněval na své
tvorstvo, hlavně na člověka, hned v prudkém stupňování hlásí se plán
pomsty a pokuty. Leč Bťlh Čechův není pouze trestající a mstivý
Je
117