O, tu fantasie má si sedd,

na vln bujný, popěněný hřbet,

s nimi stoupá pod oblaka šedá
a zas do bezedlla klesá zpět.«

Při líčení domova krásné mladé rybářky tanulo básníkovi na mysli
pravděpodobně pobřeží Baltického moře: chladná zeleň vln omývá
patu rybářské chyšky, nad níž šumí obrovské duby. Scenerie má ráz
zcela přímořský; hrdinka usedá na převrácenou lodici, kloní čelo
k šedivému veslu, splétá bílou rukou síti rybářské a pohlíží na
rozvlněnou hladinu při západu slunce. .Episodicky vkládá Sv. Čech do
této podvečerní selanky vzrušený obj"az bouře na moři, v níž Dýna
mění se obratem, blýskajíc okem a zpívajíc do třesku mořského:
ve složkové té sloce valí se vlna za vlnou, buřiíáci křižují temným
vzduchem, koráb zahalený pěnou potácí se jako míč. V této podobě
zjevilo se bouřlivé pobřeží Východního moře Svatopluku Čechovi
také v historické romanci »liusita na Ba1tu« r. 1868, a opět
nespokojil se poeta pouhým líčením břehu, do nichž divoce perou rozky;.
pělé vlny vzdorného Baltu, nýbrž zase - líče dojem plavce zmítaného
bouří z tajemného hrobu liusitova - představuje si koráb, kterým
na šírém moři házejí rozběsněné vlny. Tato představa
pronásledovala mladého dotika i v roce následujícím; vrací se nejen v páté
»písni žebrácké«, malující české vystěhovalce na lodi ohrožené
bouřnými vlnami, ale i v celistvém cyklu »Bouře«.

O koncepci i postupném růstu této -skladby jsme důkladně
poučeni autentickou zprávou básníkovou i cennými, dochovanými
dokůmenty tekstovými. R.. 1880 v náhlé náladě elegického vzpomínání
na »zlatou bezstarostnost a veselost let studentských« oživil si Sv.
Čech črtou »Ve vzduchu« svůj starodávný a skromničký byt v
mansardové světničce při vstupu na náměstí Maltézské, kamž přistěhoval
se z jara ,r. 1868, a kdež. po novém roce 1869 konaly se přípravy
k vydání »Almanachu českého studentstva«. Syn bytné v podkrovní
a chudé té domácnosti studentské byl kdysi námořníkem a
vypravoval rád dobrodružně příhody o moři, korábech a životě lodnickém;
v hápavé chůzi tohoto rozložitého medvěda s ruměným smavým
obličejem zbylo cosi z pobytu na lodích: houpal a kolibal se jako by
posud přecházel po věčně rozkolísané palubě. Bylo by sotva správno

55