Turkovým, probodává si ňadra kindžalem. Všecko v této básni,
vyrovnané do umného paralelismu, působí výtvarným dojmem - i
stupnice krásy tří otrokyň; ba Černohorka, která neřeší svého osudu ani
úsměvem ani pláčem, nýbrž osvobodivým činem, ještě ve svém skonu
zůstavuje barevný obraz: v sněžném prsu krvavá rána, černé oči
upřené v sloup; duševního dění básník se vůbec nedotýká. Pod dojmem
povstání lla Krétě pozměnil v pozdějším zpracování Čech poněkud
zabarvení národopisné, místo tří různých typů žen, zotročených
Turky. vystupuje jen hrdinská Krétanka se svou vášnivou matkou, čímž
odpadla původní oslava národního bohatýrství černohorského. Za to
přibylo dramatického živlU: baša rozpaluje se obdivem a láskou k sličné
džaurkyni; v pyšné Kandiotce zraje zrádný úmysl; dcera přemlouvá
matku k osvobozujícímu činu a hyne její dýkou, aby se baša jí
nezmocnil. V této versi má děj prudčí spád, střídání veršové malby s
dialogem vzrušuje, napiatá pozornost čtenářova tuší překvapující
rozřešení situace. Ještě větší péči věnoval však básník dekorativně
smyslnému zarámování: kouzla štíhlé Krétanky, zahalené do pestrého
kroje a ozdobené květy i drahokamy: plesná závrat harému bašova,
kde šumí duhový vodotrysk a kde od světlé pleti odalisek i jejich
zářivých rouch odrážejí se mouřenínky; tasení bleskné dýky za strakatého
roucha - to vše vábilo k sobě poetu nejvíce. Vzpomínka na
kavkazské pověstí ruských básnfkú kmitne se jako lehký pablesk v líčení
bašově, ale zdaž spÍŠe než Puškin nestál nad kolébkou této básně



Ferdmand Frei1igrath se svými křiklavými barevnými kontrasty, se

zálibou pro efektní cizomluvy vkládané často do rýmtl, s rétorikou
sloužící především sesílení názorů? S tímto exotikem setkáváme se
i v beztvárné skladbě »tIindu«, kde únos vznešené Evropanky cizincem
cizí rasy a temné pleti ukazuje k motivu černocha a bělošky v pozdější
);Bouři«, k-dežto jiný současllÝ zlomek »Moriska«, hromadící epické
motivy, ale nevyužitkující jich, svým tlustě naneseným španělstvím
odkazuje sPÍŠe k Fremgrathovu myšlenkovému protmožci, avšak
básnickému spojenci E. GeibelovL Exotismus a orientalismus opanovaly
básníka do té míry, že propukají i na místech nejméně očekávaných:
jako na Brokovově sousoší sv. P'rantiška Xaverského, mimo něž na
Karlově mostě chodíval denně, nesou i v básni Čechově exotičtí
kmenevé slávu Tovaryšstva Ježíšova; v apostrofě svobody, kterou se
končí třetí verse vysoce osobního »Anonyma«, předvádějí se různí

:n