v různých obměnách Sv. Čech opakoval častěji. Tato jediná báseň
z celého cyklu »písní tuláckých« hraje poněkud v svůdných barvách
exotismu, jenž se Svatopluka Čecha v 60. létech vždy silněji
zmocňoval; ostatní čísla prozrazují .- čtvrtá a šestá píseň nejurčitěji (
značnou převahu tendence vlastenecké. namnoze zesílené vzdorem
sociálním. A to jsou hlavní rysy drobnější epiky Čechovy v této
doM, neboť, jak praví v programní básničce sam, jeho poesie
)}koronhve se rozstřílené v cár zlatou třísell choulí, divochům zas šípů
metá zmar u kožené touly«.

Jako Vítězslavu Hálkovi neb Václavu Šolcovi, tak i Svatopluku
Čechovi byl Balkán průchodem ke světu exotických barev a divokých
osudů. Prvním pokusem vystihnouti pohádkovou nádheru Východu,
která dává skvělé pozadí prudké srážce světa mohamedánského a
křesťanského, jsou epické trosky z r. 1863, nadepsané "Prsten«,
mající právě jen cenu cvičení v koloritu orientálním. Básník, jenž se
nadchl Chocholouškov~'m ».Jihem«, lIálkovou »M.ejrimou a Husejnem«
a jenž si vzpomíná i na Lermontova a jeho »Mcyriho«, chce podati
úryvek z černohorských bojů za osvobození a kreslí jinocha
vyrústaHciho k pomstě. Hromadění jednotlivostí z dějin i z přítomnosti
černohorské, kupení pomyslů a názvů z náboženského i státního
života tureckého, drobty z místopisu Cařihradu i detaily krajinomalby
hor balkánských prozrazují, že v skladbě především se vybíjel
exotický pud mladého básníka, ač nikde nezanedbává jeho emfatický verš
příležitosti, aby zachytil hrdinský pohyb bohatýrů s touž krásnou
mužností, kterou Jaroslav Čermák současně prohlašoval přesvědčivým
sv~'m činem uměleckým za vlastní karakter reků i krasavic na Černé
hoře. Že Svatopluku Čechovi šlo přece spíše o barevné opojení
východem než o slavjanofilskou chválu rekovství černohorského,
dokazují osu'dy druhé básně vyvážené z této oblasti, totiž »Otrokyně« z r.
1864, Jejichž nová podoba z r. 1866 sluje »Kaudiotky«; se značnou
pravděpodobností ukázáno, že na vznik (lholi básní nezůstala beze
vlivu turecká balada Ccypa z Peclinovce »Onos dívky'{. Jakoby
pestrými sV~Tmi trocheji parafrasoval některé plátno Čermákovo,
předvádí Svatopluk Čech v první versi trh na otrokyně: tureckému
velmoži nabízí kupec černobrvou Gruzínku s úsměvem na sněžné pleti,
plačící uzardělou Řekyni a posléze bělostnou Černohorku, na níž vše
rekovství, vzdor a pýcha; leč Černohorka, než by se stala majetkem