8

Leč podstatný rozdíl mezi Novalisem a Máchou vysvitne
teprve, ponoříme-li se na myšlenkové dno obou míst. V
uvedeném hymnu mrtvých čteme dvě význačné sloky (IV. a X.), které
plně vyjadřují Novalisův kladný a jasný názor o životě záhrobním:

,.Keiner wird sich je beschweren,
Keiner wl1nschen fortzugehen,
Wer an unsern vollen Tischen
Einmal frohlich sasz.

Klagen sind nicht mehr zu horen,
KeiIle Wunden mehr zu sehen,
Keine Trtlnen abzuwischen;

Ewig Hiuft das Stundenglas.«

.So in Lieb' und hoher Wollust
Sind wir immerdar versunken.
Seit der wilde, trUbe Funken
Jener Welt erlosch j

Seit der HUgel sich gesch loss<'n,
Vnd der Scheiterhaufen sprUhte,
Und dem schauernden Gemiite
Nun das Erdgesicht zerfloss.«

Zcela jinak u záporného a pessimistického Máchy. Mnohým
z mnichů jednou v roce oživeným >zoškliví se i jednodenní
živobytí v celém roce a raději spáti chtějí sen nepřespaný. na
hřbitově u kláštera. Když pak básník dává zemřelým mnich1"lm
otázky, dostává takové odpovědi, že jich 'pro hrůznost jejich
ani nechce uváděti, aniž více, bude-li možné, zpomenouti na ně.«
Z celého tohoto pásma myšlenek jen matně naznačených, které
Máchova polosnící polobdící obrazotvornost rozpředla v řadu
děsivých obrazů, podstatně tak rozmnožujíc stručné rysy
Novalisovy skizzy, mluví k nám touha po zmaru, zničení a
zapomenutí, která se u Máchy ozvala vždy, kdykoliv záhada zásvětí, ať
ve formě čirého materialismu, ať ve způsobě věčného přetělování
apřetřiďování hmoty i ducha znepokojila jeho myšlení. Id e o v ě
jest Mácha Novalisovým protichůdcem.1

Deníkový záznam Máchova snu ze 14. ledna 1833 přešel
do :oK r ko n o š s k é P o u t i« se změnami celkem nepatrnými.
Malá tabulka srovnávací znázorní tento poměr .8 n u. z .deníku
a .Krkonošské pouti«.

K r k o n o š s k á P o u ť:

sv. I. str. 92. ř. 30.
str. 93. ř. 1 a 2.

str. 94. ř. 9- ř. 30.

str. 95. ř. 1- str. 98. ř. 3.

Sen:

sv. II. str. 302. t. 12.

str. l:l02. ř. 13 a 14.

str. 302. ř. 19- str.303. ř. 9.
str. 303. ř. 10- str. 306.

ř. 14.

Hlavní vložkou jest velice podrobné a dosti výrazné líčení
gotického kláštera, jeho chrámu a hřbitova; malebný dar Máchův,

pisku z 25. září 1835 Máchovi vytýkal, »že má výbornou fantasii a že
výborně maluje, ale že prací jeho hlavní je chyba, že v nich
nevysvítá jakási nutnost idey .• Na podzim r. 1835 nemohl míti Palacký na
základě dotud otištěných prací Máchových, vyjmeme-li arciť drobnou
lyriku, jiného kritického úsudku, než jaký v rozhovoru u Pospíšilů
projevil.

1) Sr. v té věci úvod auktora tohoto článku k II. sv. Vlčkova
vydání spisa Máchových str. XXIV. a XXV. a kritickou poznámku
F. X. Saldy v .Novině« 1., str. 249-250.