NOVÁ PRAHA

Vysoko nad Smichovem mezi zrušeným již dvorcem Hře.
benkami a dávno odpanštělým šlechtickým sadem Klamovko~
s tím vlašskočeském, jménem tak příznačným pro. Prahu, na
půdě bývalých panských a patricijských usedlostí a vinic po
staletí opuštěných, roste s nedočkavou dychtivostí červené město
rodinriých domků a skromňoučkých vilek. Kvap, v němŽ vzniká
tato úřednická a profesorská čtvrt, dokazuje výmluvně krutost
bytové krise. Uzounké rozměry obytných místností přesvědčují
o přísném znění až spartanského zákona, zaručujícího státní pod·
poru pouze budovám, určeným nejnutnější obytné potřebě skoro
bez komfortu. Stálá účast stavebníků, kteří zde na městišti na kost
vypáleném uprostřed červencového žáru tráví své prázdniny a
dovolené, jest dokladem, že nová čtvrt nevzniká jenom z nutnosti
a z praktického rozpočtu, ale i z lásky k podnikání a z příchylnosti
k vlastnímu kusu půdy a cihly.

Občas schvátí skromné a tiché podnikatele úzkost z toho, že se
sami vyhostili na sám obvod města, daleko hlavních elektrických
tratí, opodál slušných krámů, v přímou blízkost nejkalnějšího
proletářského předměstí aže si napolo sami zapověděli návštěvu
divadel a koncertů a obávají se podívati svým mladým ženám do očí,
aby v nich nečetli vyčítavou otázku: Je to ta Praha, již jsi mně
sliboval? Občas s~ těší pohledem na vily v sousedství, vzniklé asi
před deseti roky: vždyť i jejich vlastní domeček (se záclonkami)
obroste révou a popínavou rudou růží crimson ramblerj vždyť
i u nich ponesou třešně a moruše plody; vždyť i v jejich zahrádce,
děte-m ještě nezrozeným na radost, zašumí vodotrysk, jehož kapky
budou piti zpěvní ptáci - jen čas, jen čas!

Ale někdy zůstanou nadšení stavebníci u svých červenych zdí
a bílých hromad písků hluboko do večera i se svými ženami a
oddávají se tichu usínajícího města. Ze Západního nádraží občas
zapískne ostře lokomotiva, posunování vozů a údery nárazníků
přehluší klid, těžké oddychování vlaku rytmuje vteřiny. A zase mlčení,
ticho, bezvětří. A, hle, co to hučí z dálky tak slavně a mohutně?

68