Z NÁSTRAH, které číhaly na mladého Nerudu
u cest jeho literárních počátků, nebyl svůdný hlas
školy Jnladoněmecké nástrahou nejméně nebez
•pečnou. V době, kdy klassicism proměnil se v
bezmoc
ných rukách epigonů v studenou hru prázdné
kombinace, kdy romantika nebyla již než pestrým kostymem
rozptylujícím měšťákům z doby restaurace ospalou
nudu, Mladé Německo mělo na své strane ducha,
mládí, temperament. Sensitivnost nového rodu
nalézala uspokojení v hudebních a barevných kouzlech
dojatého impressionisty a příležitostného filosofa Jeana
Pau.(a, jenž byl stilovým učitelem Mladého Německa.
trmancipační snahy společenské a politické, prýštící
z nacionalistického a liberálního pojetí světa,
přijímaly štědré podněty z typického žurnalisty
mladoněmeckého, z Boerna. Mladé Německo adoptovalo
neprávem, přes veškeru svou hluchou necitelnost k lyrice,
i JindřichaHeina, jehož písně, gracie neobyčejně křehké,
vyjadřovaly mladá srdce stravovaná bolestným
rozporem citovosti přejemnělé a ironie raff1nované. Se
stejným úspěchem dovedli si dobýti sympathií
mladého pokolení theoretisující novináři a aesthetisující
polemikové školy, Gutzkow, Laube, Jung. Jejich lite.
rární vzpoura, nedomyšlená a povrchní, chtěla
nejen smésti romantick{ bůžky, ale i postaviti na oltář
nového moderního Clověka, zformovaného v dílně
feuerbachovské a straussovské filosofie/ jejich naivní
kosmopolitism a humanism toužil rozšířiti látkově i psy.
chologicky oblast poesie, zároveň však též sociální
okruh občanstva/jejich revolucionářský optimism při.

23