rozeně osobivé a nesnášenLivé vědomí převahy. Mladý
genius, sám v sobě ještě nehotový a nedostatečně
odhadující cenu osob i význam poměrů kolem sebe, vy'"
hledává polemiky a chová se v nich nezřízeně, dráždí
autority a se samolibou svévolí sahá na předměty i
myšlenkyposvátné většině vrstevníků, nešetří citů,hl uboce
zakořeněných a starších druhů, požívajících obecné
úcty, útočí zbytečně a musí.li couvnouti, nepřizná se
ke své porážce - jsa mlád. zdráva nadán
překypujícími silami. libuje si. jako mladý Lessing před ním, v umě~
ní dělati si nepřátele.

První polemické tažení, které Dobrovský Jako
biblický kritik ze školy Michaelisovy podnikl proti t. zv.
evangeliu Markovu, požívajícímu od dob Karlových
vkatedrálesvatovítskéúctyliturgické,dopadlovít~zně,
třebaže proti odvážnému klerikovi obrátilo všecko
pravověrné kněžstvo s arcibiskupem v čele. Opojen
úspěchy zašel Dobrovský příliš daleko v kriticko-pole
•mické srážce s učeným vydavatelem Balbína,
premonstrátemRafaelem Ungarem ,odpůrcebyl Dobrovského
nejen o deset let starší, ale daleko klidnější a věcnější,
takže při vyhrál alespoň povahově a na konecsevelko
•myslně smířil s nakvašeným ještě jinošským
protivníkem. Bez osobního zahrocení zůstaly odborné
historické i slavistické přestřelky s Durychem a s Dobnerem,
o nichž mluví první monografické práce Dobrovského
v Pojednáních Učené Společnosti. Také oba první
kritické časooisy Dobrovského, Bohmische Literatur a
Literarisches Magazin, byly polemicky nabroušeny a

19