bajkového repertoiru jsou u Hrušky ryby, jimž
kouzelný proutek jeho bajky rozvázal ústa; jsou
hmyzové, z kterých si vybírá se sympatií znalce
zvláště brouky; jsou včely, zabydlivší v každém
svazečku několik stran, a posléze celou sbírku,
zakládající se zčásti na podání Hruškova otce~
"děrečka včalaře", z části i na pozorování
vlastním, když v pozdních letech rekonvalescent
ozdravoval sám v tomto starobylém, bohulibém
zaměstnání, po svěceném i svatoprokopskou tradicí.

Na tomto cyklu Bajek o včelách, souvisícím tak
těsně s Hruškovým osobním prožitkem i s jeho
lidopisnou a vzpomínkovou produkcí, můžeme
názorně sledovati některé výrazné rysy jeho cyk.
lické fabulistiky. V přísném rozdělení světla a
stínu, jehož si žádá jeho mravně didaktický záměr,
potřeboval pro včely, zástupkyně všech mravních
kladů, účinných kontrastů; jen tak mohly plně
vystoupiti příkladné vlastnosti zbožných dělnic,
které neúnavně shromažďují med pro libost lid·
skou a vosk pro chválu boží: jejich pracovitost a
skromnost, je,jich smysl pro povinnost a
pospolitost, jejich láska k domovu a obětavost pro celek,
jejich vděčnost a vědomí životního cíle -- tento
Hruškův křesťanský a výchovný
anthropomorfismus se nadobro liší od biologického bystrozraku,
jímž se Maeterlinck zmocňuje poznání o
biologickém mechanismu včelího života. Některé z
partnerů tohoto účinného kontrastu nabídla Hruškovi
literární tradice: i u něho řevní vosy s včelami
a lehká morálka čmelů se ocítá ve stálém rozporu
s vážnou mravností včelí. Ale jiné protiklady při.
byly samostatnou invencí básníka, který současně

196